Nelo, s jakým oborem ty jdeš do soutěže?
Já soutěžím s literární tvorbou a knížkou „Slepice v Africe“.
My už jsme si povídaly v loňském roce, Zlatý oříšek nevyšel – snad vyjde letos. Kdo tě nezná, připomeň se. Od kolika let píšeš a jak tě napadlo psát příběhy a básničky?
Píšu od malička, pohádky, básničky, to mě vždycky bavilo. Vždycky jsem si psala do sešitu nebo na papír. Nejraději píšu vtipné básničky a většinou píšu o zvířátkách, dětech anebo mých zážitcích.
Pamatuješ si na svoji první básničku?
To si moc nepamatuju, ale pamatuju si, že jsem pořád psala o zvířátkách, o zvířátkách a zase o zvířátkách.
Máš doma zvířátka, která tě inspirují?
Měla jsem dvě morčátka a o prázdninách jezdím na koni.
Takže by se dalo říct, že tvoje básničky jsou více méně o morčatech a koních?
Ani moc ne, je pravda, že mám nejvíc o těch morčatech, jednu mám o tom koni, ale protože všechny ty básničky jsou o těch zvířátkách, jako například „Kočička a pejsánek“, „Myška“, „Morčátko“, tak taky zkouším psát o jiných, například o slepicích.
Slepice v Africe
Proč zrovna o zvířatech?
Protože zvířata mám ráda, taky moje kamarádky mají zvířata, takže píšu ty básničky i pro zvířata těch mých kamarádek.
Kolik už máš na svém kontě básniček? A napsala jsi i nějaké povídky?
Píšu hodně básniček, teď přesně nevím, kolik jich je, ale je jich hodně. Píšu i nějaké povídky, ale většinou zase o těch zvířátkách. A taky o lidech.
Vydala jsi dokonce i nějakou knihu?
Vydala jsem knihu „Slepice v Africe“.
A co chystáš v letošním roce?
Nechystám nic, ale chci psát dál, chtěla bych vydat další knihy a být spisovatelkou a taky hlavně přivést děti ke čtení.
