Eduarde, tvoje čeština má zvláštní přízvuk, takže ty asi nejsi úplný Čech?
Moje máma je z Japonska a já jsem se sám narodil v Tokiu.
Jak ses k houslím dostal. Kdy tě napadlo vzít poprvé do ruky housle?
Do sedmi jsem odmítal dělat hudbu a v sedmi jsem byl na koncertě mistra Josefa Suka s tatínkem u klavíru a tehdy jsem najednou chtěl hrát na housle.
Do těch sedmi let jsi vůbec nechtěl hrát na žádný hudební nástroj?
Ano, vůbec žádný.
Nutili tě rodiče?
Ne.
Až po tom, když ses zúčastnil koncertu, tak tě to oslovilo. Co je na houslích nejtěžší?
Mají velkou možnost těch zvukových rozdílností a barev, taky malinkatý pohyb už změní tón a taky ty nástroje – každý nástroj je jiný, proto musím pokaždé, když měním nástroj, tak všechno měnit.
S každými zacházíš jinak?
Ano.
Ty hraješ na svoje vlastní housle, anebo si půjčuješ ty finančně nedostupné?
Teďka mám půjčené od pana profesora italský moderní nástroj, ale dneska jsem si půjčil, protože mám za několik dnů koncert v rozhlase, tak jsem si půjčil nástroj z České národní sbírky, který si vůbec nemůžu normálně dovolit.
Jaký je mezi nimi rozdíl, já jako laik to absolutně nepoznám, neslyším. Pro tebe jako hudebníka, kdybych ti dala ty, co budeš mít půjčené pro koncert v rozhlase, anebo úplně obyčejné, které koupím tady v hudebninách – jaký bude rozdíl?
Ty drahé nástroje mi sami od sebe říkají, kam mám položit ty prsty, a učí mě směr hrát na ten nástroj, na rozdíl od těch levných nástrojů, tam musím sám bojovat s tím, jak to mám hrát.
Čím to je, že jedny tě vedou a druhé musíš ty vést?
Pravděpodobně to bude jednak tím rozsahem, na starší nástroje na ně hrálo už více houslistů.
Já jsem si vždycky myslela, že naopak, když ten nástroje je starý, tak už je vyhraný, že už vlastně nemůže víc dát, takže u těch nástrojů je to naopak?
To platí jenom u těch smyčcových nástrojů, u ostatních je to naopak.
Jaké máš úspěchy?
Tak dostal jsem několik prvních cen, mezi ně taky první cena na Mezinárodní soutěži v Astaně a taky v Novosibirsku a na dalších a taky třetí cena na Mezinárodní televizní soutěži pro mladé hudebníky Louskáček v Moskvě.
A kam bys to chtěl ve hře na housle dotáhnout?
Chtěl bych se stát významným houslistou, jako byl Oistrach.
Co pro to musíš udělat? Musíš denně dřít a kolik hodin?
Tak cvičím šest hodin přibližně a potom taky musím mít hodně hodin u dobrých profesorů a taky mít hodně zkušeností s koncerty.
Pokaždé se ti chce tolik hodin cvičit, anebo bys rád vyrazil někam s klukama?
Cvičit bych chtěl pořád.
Opravdu? Ta hudba je tvůj svět?
Ano.
Tak já ti mockrát děkuji za rozhovor a držím palce k získání Zlatému oříšku čtenářů ABC a doufám, že za pár let tě uvidím na nějakém tom světovém pódiu. Ahoj.
Na shledanou.
