Taneční pár - jak se jmenujete a kolik vám je let?
E: Já jsem Eliška Plachá a je mi 13 let
J: Já jsem Jan Burant a je mi 14 let.
S jakým oborem jste přijeli do Zlatého oříšku?
E: My jsme přijeli tancovat latinskoamerické tance, což je součástí společenských tanců. A zatancovali jsme jive.
Co všechno patří do latinskoamerických tanců?
J: Samba, cha-cha, rumba, paso doble a jive.
Který z těchto tanců je nejtěžší?
E: Nejtěžší je asi samba, bych řekla.
Je zajímavé, že už jsem tady měla holky z Crossdance, ty tancují něco podobné a říkaly také samba, v čem je samba tak těžká.
J: Zkoordinování toho těla spolu s těma rukama a se vším, aby to vyplývalo z toho pohybu.
V kolika letech a kdo vás přivedl k tanci?
E: Já jsem začala tancovat v osmi letech a bylo to tak, že jsem nejdřív dělala balet a potom jsem vlastně hledala další sport, který bych mohla dělat, a tohle mě zaujalo.
J: Já jsem začal tancovat v sedmi letech, kdy k nám jednou do školy přišel tanečník, který nám nabízel kurzy pro malé děti k nám do školy do tělocvičny, takže jsem začal chodit na to tancování a od té doby jsem u toho.
U kluků to není zas tak úplně populární trávení volného času nebo se mýlím?
J: No není. Radši bych byl někdy s kamarády venku, ale tak vždycky radši si zajdu na trénink s partnerkou.
Když si říkáš, rád bych byl venku s kamarády, ale přeci jenom ten trénink musí být, tak kde najdeš tu motivaci?
J: U toho, že mě to furt zlepšuje a povyšuje dál na další úroveň.
Kdy a jak jste se dostali k sobě?
E: Takže my jsme začali tancovat ve stejném tanečním klubu, nejdřív jsme tancovali každý sám a pak se tam ty děti začaly párovat, takže nás dali dohromady, a od té doby jsme společně.
Okamžitě člověk přijde na to, že s tímto partnerem nebo s touto partnerkou to půjde, anebo až časem - tréninkem zjistíš, že to jde, nebo nejde?
J: Ono časem se vytrénujeme spolu, ale i třeba teď cítím někdy, že to furt není ono, že se můžeme víc setrénovávat.
E: Ono vlastně ten pár není nikdy dokonale stancovaný a to že jsme spolu čtyři roky se pořád stancováváme, je to lepší, lepší, ale nikdy ten pár, ani mistr světa, není dokonale stancovaný, takže by to bylo. Takže pořád se má co zlepšovat.
Čím myslíte, že to je?
E: Já myslím, že každý jsme nějaká osobnost a ty lidi se musí naučit spolu vlastně to vnímat stejně a to je myslím to nejtěžší na tom.
J: Prostě najít ten společný kompromis k tomu, aby spolu tancovali nadále.
Jak často týdně trénujete a kolik hodin třeba?
E: Takže trénujeme 4 krát týdně a v průměru tak 2-3 hodiny.
A jak takový trénink probíhá?
E: Buď máme takové tréninky, že napodobujeme vlastně soutěž, že se hrají tance, jak jsou za sebou na soutěži, ale je to vlastně jenom trénink nebo máme individuální lekce jenom sám pár s trenérem, to míváme dvakrát týdně, a potom ještě společný trénink, kde je vlastně trenér a dalších třeba 15 – 10 párů.
Musí mít tanečník pořádnou fyzičku? A když ano, tak trénujete něco jiného nebo posilujete?
J: Ano musí. Potom ještě máme kondiční cvičení, které trvají zhruba hodinu až hodinu a půl.
Chodíte i do posilovny, běháte?
E: To úplně ne, spíš to chce vytrvalostní fyzičku a taky sílu udržet se v nějaké pozici nebo takhle. Takže máme kondičního trenéra, se kterým každý týden hodinu a půl cvičíme zhruba. A ještě street chingy jsou taky důležité na různé rozsahy a tak.
Teď spíše otázka pro tanečníka. Záleží na tom, kdo kolik vážíte? Přeci jenom, v tancích jsou různé zvedačky…
J: Ano, určitě nemůže být hubená partnerka a udělanější pán, musí to vždycky být tak, aby byli k sobě váhově.
No, ale když zase jste k sobě váhově, tak máš co dělat unést partnerku?
J: To někdy mám, ale docela už mi to jde.
Možná by to tu posilovnu chtělo?
J: Někdy si říkám, že bych tam zašel, ale ještě jsem moc malý, abych chodil do posilovny.
Jaké úspěchy už máte za sebou?
E: Máme dva tituly druhý vicemistr republiky České republiky ve standardních tancích a v deseti tancích, a také náš výborný úspěch je nominace dvakrát na mistrovství světa.
Jaký je rozdíl mezi standardními tanci a deseti tanci?
J: Deset tanců je vlastně, že páry tančí nejdříve pět tanců latinských a potom tančí pět tanců standardních, kdežto ve standardních tancích tam se tančí vlastně jenom pět tanců.
Tančí se vždycky na celou skladbu, ta koneckonců může mít od minuty po deset minut, nebo je to určitý počet minut?
E: Takže vždycky ten tanec má dané nějaké tempo a má daný nějaký časový úsek, kdy jak dlouhý ten tanec může být, takže se to pohybuje od minuty a půl nejméně až po dvě minuty, což je nejvíce.
Může se v tom tanci improvizovat, anebo musíte splnit některé prvky, na které ta porota čeká?
J: Musíme splnit prvky, ale může se improvizovat, pokud to je třeba v tom daném tanci.
E: Pokud třeba se nějak spletou kroky nebo třeba je tam nějaký pár v cestě a nemůže se zatancovat ta figura, tak vždycky je na partnerovi, aby tu partnerku navedl a ona by to měla poznat a takhle se může improvizovat, ale nikdy nesmí partnerka vést partnera.
Opravdu nesmí partnerka začít sama improvizovat?
J: Nesmí. Vlastně partner je naučený vést partnerku tělem, nesmí to být rukama. Takže musí to partnerka hlavně poznat, pokud to nepozná, tak to je potom druhá věc.
Kam byste to chtěli dotáhnout? Co vás čeká v příštím roce?
E: Takže, náš velký cíl je, že bychom mohli vyhrát mistrovství České republiky, o to bychom se chtěli snažit, a také se znovu kvalifikovat na mistrovství světa.
J: Hm, já souhlasím s Eliškou.
Myslíte si, že vám to vydrží do budoucna jako páru, chtěli byste spolu tancovat a vyvíjet se dál?
J: Ano, já bych chtěl s Eliškou tancovat pořád a zlepšovat se v našem tanci.
E: Já taky určitě.
Chtěli byste se tancem živit, anebo to budete brát jako koníčka, který je příjemný a krásný?
E: Já bych asi chtěla mít normální práci, ale určitě u tancování bych chtěla zůstat, dokud to půjde a co nejdál, a určitě se toho nehodlám vzdát a chtěla bych učit i malé děti potom.
J: Já bych samozřejmě také chtěl mít svoji práci, ale asi bych nechtěl učit.
Už je vám přeci jenom 14 let, už přemýšlíte o nějakém svém budoucím povolání?
J: Já přemýšlím, nebo už spíš mám vybráno, půjdu do Prahy, protože to mám blízko k našemu tanečnímu sálu, tak budu chodit do Prahy na umělecký obor - na truhláře.
E: Já jsem se teď dostala na gymnázium v Praze, takže jsem začala studovat na šestiletém gymnáziu, takže ještě úplně nevím, co bych chtěla dělat, ale snad se to brzo tam dozvím.
Tak já vám děkuji za rozhovor a držím palce v tancování i k získání ceny Zlatý oříšek čtenářů ABC. Ahoj.
E: Děkujeme. Na shledanou.
¨
