Jak se jmenujete, kolik vám je let a odkud jste přijeli?
Š: Já se jmenuju Šimon, je mi 14 let a přijel jsem z Jaroměře.
D: Já se jmenuju Daniel a je mi 13 let, a také jsem z Jaroměře.
Kluci, s jakým oborem jste přijeli soutěžit do soutěže Zlatý oříšek?
D: Scénický tanec.
Možná pro čtenáře ABC, zvlášť pro ty menší, ale myslím si, že i pro ty starší, kteří se zabývají třeba jenom technikou nebo počítači, co to je scénický tanec, jak byste ho popsali?
D: To jsou vlastně naše pocity vyjádřené tancem.
Š: Většinou ve větším množství lidí.
Pocity vyjádřené tancem. Musí k tomu tanci být hudba?
Š: No většinou by měla být.
Ale nemusí?
Š: Nemusí.
Je ten váš scénický tanec autentický? Ale jestli nerozumíte otázce, víte, co je autentický tanec?
D: Já nevím.
Autentický tanec je, když tancujete jen podle svých pocitů, co vám tělo říká... Anebo, co vám sama říká hudba.
D: Ano, přesně tak.
Takže váš scénický tanec je autentický.
OBA: Ano.
To znamená, že předem netrénujete, co budete tancovat, jak se budete pohybovat, ale necháte se vést sami tou hudbou?
Š: Ono vlastně to může být v obou případech, můžeme si říct vlastní téma a podle toho si vybírat hudbu, anebo si můžeme vybrat hudbu a podle toho to téma.
Dobře, ale teď jsme si trošičku nerozuměli. Vy si vyberete hudbu, jak potom probíhá ten váš tanec. Zapne se hudba a vy, každý z vás, tancujete, co chcete, prostě, co vám ta hudba říká, anebo máte něco naučeného?
Š: Nejdřív si vybereme, co budeme dělat, a potom naše vedoucí řekne, co se jí líbilo, nelíbilo, a dá to vlastně do té choreografie.
Takže vy, když jdete na soutěž, tak víte, co budete tancovat. Neimprovizujete?
Ne.
Kolik vás je v souboru?
D: Jedenáct.
Jak staří?
Š: Od osmi let do čtrnácti.
Jenom kluci nebo i holky?
D: Pouze kluci.
Š: V naší skupině jsme kluci, ale v celém souboru je přes 60 holek.
Soubor se jmenuje jak?
D: Flashdance Company.
A vaše skupina?
Š: No my patříme do ní, klučičí skupina Flashdance Company.
A je to záměr jenom klučičí skupina nebo mezi sebou holky nechcete?
D: Záměr.
Proč?
Š: Tak potom to má takovou tu větší dynamiku, když jsou pouze kluci, a ty holky, to obnáší takovou ladnost, a náš záměr je právě dělat takovou tu dynamičtější část.
To máte pravdu, to je úplně jiná energie zase od těch holek. Jak dlouhé jsou tak ty skladby nebo to, co vy tancujete?
D: Tři minuty.
Kdo sestavuje tu choreografii?
D: Vedoucí společně s námi.
Jsou tam nějaké prvky, které jsou hodně, hodně těžké, které vám moc nejdou?
Š: Tak občas se objeví takové, když máme nějakou speciální soutěž, tak se objeví nějaké třeba prvky rychlé, které ze začátku nestíháme, ale dá se to naučit.
Jaký prvek vám dělal problém se naučit?
D: Ramalama.
Co to je? Zkuste to popsat pro někoho, kdo vůbec nevím, co to je.
Š: Přehupování z nohy na nohy, z nohy na nohu.
Jak často trénujete jako skupina?
D: Tak hodinu a půl za týden, a pokud máme před nějakou soutěží nebo festivalem, tak o víkendech třeba i šest hodin.
Jaké úspěchy už máte za sebou jako skupina?
Š: Celostátní přehlídka v Jiráskově Hronově.
D: To byl spíše festival.
Tam jste se jenom účastnili?
OBA: Účastnili.
D: Protože ve scénickém tanci se vlastně nesoutěží.
Aha, takže vy si nemůžete měřit síly s nějakou jinou skupinou?
D: Pouze můžeme získávat nominace na vyšší a vyšší festivaly.
A na jakém nejvyšším festivalu jste tak byli?
OBA: Ten Jiráskův Hronov.
To si myslím, že už je vysoká meta. A kam byste se chtěli dostat?
D: Jednou možná do zahraničí…
A kluci vy dva, co jste tady, máte ještě kromě scénického tance ještě jiný koníček, třeba?
Š: Já hraju třeba fotbal i hokej, chodím na pionýra a to je asi vše.
No to je koníčků.
D: Já vlastně chodím jenom na do Pionýra a jinak škola.
A do pionýra, jako opravdu do kroužku?
OBA: Ano.
Tak to jsem dlouho neslyšela, že by někdo chodil do pionýra, protože většinou chodí do skauta, a co vás láká na kroužku pionýra?
Š: Tábory hodně, vedoucí, hrajeme hry.
D: Ten kolektiv, je tam hodně našich přátel, tak to nás tak nějak do toho přivádí.
Tak já vám děkuji za rozhovor a držím palce, abyste se někde do toho zahraničí dostali a třeba i získali Zlatý oříšek čtenářů ábíčka. Ahoj.
OBA: Děkujeme. Na shledanou.
