Jak se jmenujete, kolik je vám let a odkud jste přijeli?
J: Jmenuji se Jakub, je mi 11 let a přijel jsem ze Znojma, ze ZŠ Pražské.
N: Já se jmenuji Natálie, je mi 10 let a přijela jsem ze Znojma, ze Základní a mateřské školy Pražská.
A: Já se jmenuju Adriana, je mi 10 a přijela jsem ze Základní a mateřské školy Pražská ze Znojma.
Tak, s jakým oborem jste přijeli soutěžit do soutěže Zlatý oříšek?
J: Přijeli jsme se zaměřením na hudbu, na písničku Medvědi nevědí, nacvičovali jsme, abychom to střihli do té jedné minuty.
Tak a teď vy jste Základní a mateřská škola Pražská Znojmo a jste hudební třída, je to tak?
N: Ano, zaměřujeme se na hudbu.
Co to znamená, že se zaměřujeme na hudbu?
J: To znamená, že se nám hudba prolíná skoro do všech předmětů, o přestávce se sejde třeba několik dětí a zahrajeme si společně jednu písničku a ta hudbu nás prostě provází po celý den.
Řekněte mi, jak se může hudba prolínat třeba do matematiky?
J: Do matematiky až příliš ne, ale třeba v češtině se učíme slovní druhy pomocí písničky.
Jo, jaké třeba?
J: Třeba na písničku Medvědi nevědí právě, na příslovce tleskáme a tak.
A na Medvědi nevědí, jak to může být vyjmenovaná slova? Tak mi to zazpívejte.
Medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně, až jednou procitnou, počíhají si někde na ně.
Tak teď vás přeruším, co to má společného s vyjmenovanými slovy?
J: No s vyjmenovanými slovy až tak ne, ale třeba kde v Doubravě, to je podstatné jméno. Kde je příslovce, tak kde, třeba na příslovce tleskáme, a třeba na podstatná jména dupáme a tak podobně.
Takže vy propojujete vlastně i rytmus s tím, že vám paní učitelka řekne, tleskáte na podstatné jméno, dupáte na přídavné jméno a tak.
J: Ano, ale třeba pády se učíme pomocí bubínku, že nám paní učitelka bubnuje určitou rychlostí do bubínku a my v té rychlosti a rytmu musíme odříkat všech sedm pádů i s pádovými otázky.
Kolik vás ve třídě je?
N: Nás je ve třídě dohromady 22.
A každý z vás z těch dvaceti dvou umí hrát na nějaký hudební nástroj?
J: No, všichni umí hrát alespoň na jeden, ale někteří umí i na tři nebo i na čtyři.
Vy jste všichni z jedné třídy?
Ano.
Z jaké?
N: Z 5. C.
To znamená, že už jste šli do první třídy a každý z vás uměl hrát na nějaký hudební nástroj?
J: Já jsem tam ještě nebyl.
N: No my jsme byli na Mládežce.
Co to znamená na Mládežce?
N: Na ZŠ Mládeže a přešli jsme na ZŠ Pražskou a přidávaly se k nám postupně děti a nejdřív, když jsme tam přišli, tak nás bylo třináct a přidávaly se nám děti a teď nás je dohromady dvacet dva.
A to byla nějaká podmínka, že přijmete nové žáky, jen když budou umět hrát a nějaký hudební nástroj?
N: To nebyla podmínka, prostě kdo chtěl jít do té třídy, tak prostě mohl. Bylo to dobrovolné.
J: Jak kdo chtěl. Já jsem třeba taky přešel.
Ale já jsem si o vás zjistila, že někteří z vás se naučili hrát na nějaký hudební nástroj třeba už za dva roky.
J: Někdo i za dřív, Adrianka.
Tak Adrianko, jak to bylo u tebe?
A: Já už jsem od pěti let hrála na klavír a pak jak jsem nastoupila do třídy paní učitelky, tak jsem se naučila na cimbál a hraju doteď.
To musí být asi hrozně těžké hrát na cimbál, to jen tak někdo neumí, viď?
A: No ze začátku se to zdá těžké, ale když se to naučí, tak je to lehké, protože tam jsou takové černé a podle toho se to dá poznat.
Natálko, ty hraješ na jaké nástroje?
N: Já hraju na cimbál, na basu, na housle, na flétnu, na violoncello, na bubínky.
Prosím tě, nebylo by jednodušší, kdybys mi vyjmenovala, na co neumíš hrát?
N: (smích) Na violu, na sopránovou flétnu, na ukulele.
To neumíš. A co z těch hudebních nástrojů, které jsi mi vyjmenovala, tě baví nejvíc?
N: Mě baví nejvíc cimbál, protože já ho mám i doma, takže můžu trénovat i doma ve svém volném čase.
A Kubo, na jaké nástroje hraješ ty?
J: Tak já asi jako jediný kluk hraju ze třídy na cimbál, pak basa, naše nalezené violoncello, protože je laděné stejně podle basy, zobcová flétna, altová flétna a učím se na kytaru a klavír od pěti let a to je všechno.
A to všichni ve třídě umíte hrát na tolik hudebních nástrojů?
J: My asi z té třídy hrajeme na nejvíc.
N: No, na nejvíc.
Je to tak. A jaké úspěchy už máte třeba jako hudební třída? Máte nějaké?
N: Zpívali jsme na koncertě pro Míšu, to byl nemocný chlapeček, a ve Znojmě jsme vlastně jakoby hráli pro něj a taky náš úspěch byl, že jsme zpívali a hráli a složili taky hymnu pro společnost Dračích lodí, já jsem teda dcera toho Petra Štěrby, který je můj táta, a to byl náš úspěch.
Co byste si přáli dělat, až budete velcí?
J: Já osobně, můj sen je teda být učitel.
Učitel hudby, předpokládám?
J: No prostě učitel ve škole bych chtěl.
Jakýchkoliv předmětů?
J: Určitě hudebka a čeština a vlastivěda, přírodověda a ty předměty, co skoro nikoho nebaví.
N: Já bych chtěla být taky učitelka, chtěla bych se taky zaměřovat na hudbu a já bych chtěla mít vlastně jakoby ten první stupeň, ty prvňáčky a jakože provázet je až do páté třídy prostě s hudbou.
A co ty, Adrianko?
A: Já bych chtěla být taky učitelka nebo bych chtěla být zpěvačka.
Tak to se těším, že budeme mít tři nové učitele, výborné, hudební. No copak?
J: Já bych chtěl být taky učitel na prvním stupni, vůbec mě neláká druhý stupeň a chtěl bych být učitelem na prvním stupni.
Dobře. Tak jo. Tak já vám děkuju za rozhovor a držím palce, aby se vám to vyplnilo a abyste jako třída získali Zlatý oříšek čtenářů ábíčka. Ahoj!
VŠICHNI: Děkujeme. Na shledanou.
