Petře, s jakým oborem ty jsi přijel soutěžit do Zlatého oříšku?
Já jsem přijel s týmem Ant Parkour Deadly Team Říčany.
A kde máš ostatní kamarády?
Ti jsou teď na cestě z Říčan, my jsme tady přespávali ze včerejška.
Aha, tak já jsem myslela, že si tě vybrali jako největšího mluvčího nebo respektive asi nejmenšího, nejsi nejmladší?
Ne.
Řekni mi, jak staří kluci a holky jsou u vás v týmu?
Tak nejmladší jsou asi od čtyř let a do nejstaršího se to neomezuje.
Tam můžu třeba přijít i já?
No, klidně.
Vy byste mě vzali mezi sebe? Jejda, to je bezvadné.
Máme vlastně tréninky pro ty úplně nejmenší, pak pro ty větší, pro ty ještě větší, pak pro ty teenagery a pak jsou pro dospělé.
Hm. A co trénujete?
Trénujeme parkour a free run. Parkour, to je vlastně přeskakování překážek z bodu A do bodu B, vlastně třeba přes ruce, přes bednu nějakou, a free run, to jsou už takové ty akrobatické triky, jako třeba salta, přemety a tak.
A i ten free run se dělá přes překážky?
Free run se může dělat přes překážky, ale musí se to hodně trénovat.
A kde trénujete?
Trénujeme v Říčanech v centru Na Fialce v tělocvičně a máme taky tréninky venku.
A tam máte také nějaké překážky?
Venku máme postavený svůj trenažer a tam někdy trénujeme.
Co to je postavený trenažér, co to znamená?
Ze dřeva máme nějaký park postavený a tam skáčeme.
A jaké překážky máte například v té tělocvičně?
V té tělocvičně máme třeba bedny, malou, větší a největší, kozu, koně, tatami a tak.
Co to znamená tatami?
Tatami jsou taková pěnová puzzle.
Který takový parkurový prvek je pro tebe nejtěžší, který se teď učíš?
Nejtěžší, co se teď učím, je kork, a to je vlastně jakože z překážky jdete salto dozadu a přitom se otáčíte.
To musí být strašně těžké?
Je to celkem těžké.
A už sis někdy namlátil?
Ani ne.
A měl jsi nějaký úraz?
No ani ne, taky ne.
Tak to je bezvadné. A kdo vás trénuje?
Trénuje nás paní trenérka, moje máma, Iva Mračková.
Jo, a je máma na tebe přísnější, anebo hodnější, když je to tvoje máma?
No, někdy hodnější, ale když třeba na trénincích zlobím, tak třeba přísnější zase.
Řekni mi, soutěžíte nějak?
Parkur není soutěžní sport, ale není to ani sport, je to filozofie.
A co to znamená, že je to i filozofie?
To ani já sám nevím.
To nevadí. To je asi takový volnější způsob života, že jste free, ale přitom neděláte lumpárny. Kolikrát vidím na sídlištích, že kluci dělají salta o zeď, co to je?
To je spíš ten free run, to jsou ty akrobatické triky.
A co je těží, ten parkur nebo ten free run?
No tak vlastně těžší je v podstatě ten free run, protože to jsou ty salta třeba, ale než se dostanete k tomu free runu, tak musíte hodně trénovat parkur zase.
A kromě parkuru a free runu máš ještě nějaké jiné koníčky?
Ani ne.
Jak často trénujete?
Trénujeme celý týden.
Každý den?
No, v pondělí máme tréninky, v úterý, ve středu, ve čtvrtek a v pátek a o víkendu máme třeba nějaké promo akce nebo nějaké vystoupení.
No to je úžasné. A myslíš, že bys třeba mohl být i profesionální parkurista potom, když budeš dospělý?
Pokud budu hodně trénovat, tak asi jo.
Tak já ti děkuju za rozhovor a držím palce, abyste získali jako parta Zlatý oříšek čtenářů ABC.
Děkujeme.
Ahoj!
Na shledanou!
