Vítku, s jakým oborem ty jsi přijel soutěžit do Zlatého oříšku?
Přijel jsem sem soutěžit se stolním tenisem.
Stolní tenis. Je to to samé, co ping-pong?
Stolní tenis, ne. Stolní tenis je profesionální a ping-pong je jako pro neprofesionály, pro amatéry, rekreačně.
A ty jsi stolní tenis?
Ano.
To znamená, že jsi profesionál. Jak se kluk už ve tvém věku dostane mezi profesionály, mi řekni, od kolika let hraješ?
Hraju od osmi let.
A kdo tě přivedl ke stolnímu tenisu?
Táta.
Jak?
Že koupil na zahradu stůl.
A tebe to chytlo.
Ano.
Takže nejvíce jsi začal ze začátku trénovat s tátou?
Ano, s tátou.
A jak to pokračovalo?
Pak mě přihlásil do oddílu TSK Aš.
A tam ses ukázal jako velký talent. Jak se pozná talent ve stolním tenise? Že vyhrává jenom?
Nevím.
No ty jsi úžasně skromný. Já o tobě vím, že vy žijete někde o na samotně, kde žijete?
V Aši, tam.
V hájovně nebo…?
V Aši. Tady je město, tady je Lidl a tady je fabrika a my tady takhle vzadu a tam máme barák.
A jaké je to žít na samotě? Je to lepší než ve městě?
Je klid.
Je to lepší než ve městě?
Ano.
Ale s tou dopravou to asi nemusí být jednoduché, jak se dostáváš do školy a na tréninky?
Vozí mě mamka, taťka.
Co děláš za školu?
Základní školu.
A do kolikáté třídy chodíš?
Do osmé.
A kam bys to chtěl ve stolním tenise dotáhnout?
Dostat se na paralympiádu do Tokia.
Teď jsi možná čtenáře trochu zaskočil. Paralympiáda - co to znamená?
Olympiáda handicapovaných.
Můžu se zeptat, jaký ty máš handicap?
Nemám jednu nohu.
A jak se to stalo?
Já jsem se takhle narodil. Vývojová vada.
Je úžasné, že jsi to se svým handicapem dotáhl tak daleko. V čem tě nejvíc omezuje?
Jsem pomalejší s tím.
A máš pocit, že jsi třeba pomalejší i u toho stolního tenisu?
Ano.
Jaké máš výsledky ve stolním tenise?
Jsem krajský přeborník, pak jsem 35. v žebříčku republikovém, 17. jsem byl na Olympiádě dětí a mládeže tady v Brně, a to jsou asi poslední výsledky.
A to bylo mezi handicapovanými?
Ne, mezi zdravými.
No to mi neříkej, že jsi pomalý. Když jsi krajský přeborník, tak co ten druhý, ten je pomalejší než ty?
Já jsem krajský přeborník ve čtyřhře a vicemistr ve dvouhře.
No tak už jenom jeden je rychlejší a určitě jen malinko. Do kolika let nebo budeš moci celý život víceméně startovat a soutěžit s těmi zdravými, anebo budeš muset vždy potom na paralympiádu nebo táhlo by tě to i na olympiádu?
To ne.
Vždyť jsi vicemistr, proboha?
Ale v republice jsem 35., tam se třeba dostanou ty nejlepší dva z republiky.
Takže bude lepší to zkusit tam. Takže výsledky jsme probraly. Kromě tenisu máš ještě nějaké záliby?
Počítač.
A co na počítači nejvíc?
Hry.
A třeba zkoušel jsi i třeba nějaké programování?
Ne, my to máme ve škole, teď budeme to brát, my jsme počítačová třída, že máme rozšířenou informatiku.
Jsi v osmé třídě, už přemýšlíš, kam půjdeš dál?
Nevím.
Ještě nevíš. Ale tenis určitě zůstane dál.
Ano.
Tak co bys tak toužil v tom tenise nejvíc?
Jako co?
Jako meta vyhrát?
Tu paralympiádu vyhrát.
Kdy bude tak nejbližší?
2020 v Tokiu.
To už bys mohl?
Ano.
My jsme teďka s tvojí kolegyní šermířkou vypočítali, že by se jí týkalo 2024.
To je Paříž.
To je Paříž, tak jsi asi starší.
Na paralympiádě se může už ve 14.
Tak proto, takže doufám, že v roce 2020 budeme točit jako s vítězem. Řekni mi, ve škole, co tě nejvíc baví za předměty?
Počítače a zeměpis.
Proč zeměpis?
Jak hodně cestuju, tak jsem zvyklý na ty, znám ty města.
A co tě na těch městech nejvíce láká, když už tam přijdeš. Protože, pokud vím, ty závody jsou o tom, že tam člověk přijede a zná jenom tělocvičnu a snaží se třeba poznat i něco jiného nebo si to nastuduješ v rámci zeměpisu,
Já to vím i spíš, já si to nestuduju.
Nezkoušel jsi třeba nějakou zeměpisnou olympiádu?
Ne.
To bys možná mohl, když už toho tolik víš. Tak já ti mockrát děkuju, Vítku, za rozhovor, doufám, že se potkáme v tom roce 2020, a děkuju. Ahoj!
Já taky děkuju. Na shledanou!
