Brněnská zoo je v současné době jedna ze šesti zoologických zahrad na světě, která tento barevně nenápadný druh chová. Pět z nich se nachází v Evropě, jedna v Jižní Americe.
„V České republice chovala tinamy koroptví naposledy v 80. letech Zoo Praha a posledních několik mláďat se vylíhlo v roce 1986. Odchov tohoto druhu v Zoo Brno je tedy velmi ojedinělou událostí,“ uvádí kurátor chovu ptáků Petr Suvorov. Samec a samice tinamy koroptví vypadají prakticky stejně. Určování pohlaví je velmi složité i z krevních vzorků a umí to jen několik laboratoří v Evropě.
Školka mláďat
Tinamy žijí v tzv. polygynandrickém svazku: samice se páří s více samci a pak kladou vejce do hnízd několika různých samců. Ti snůšku sami vysedí a následně se sami starají o celou „školku“ s mláďat.
Mláďata tinam (tmavé) a hedvábniček (světlé) ve vyhřívané líhni brněnské zoo • Zdroj: Petr Suvorov, kurátor chovu ptáků
Jednotlivé druhy tinam snáší různě zbarvená vejce. Ta jsou leskle porcelánová, mají syté barvy a mezi ptáky tak patří k nejkrásnějším. Směle by se dala připodobnit k velikonočním vajíčkům. Inkubace trvá přes 20 dní. Počet vajíček v jednom hnízdě se liší, závisí to na počtu samic, které do něj svá vejce nakladly.
Nový samec v Brně
Brněnská skupina tinam ve dvou po sobě následujících sezonách nakladla pokaždé přibližně 50 hnědofialových vajíček. Samci na nich ale neseděli, protože nebyla oplozená.
„Ke konci roku 2023 jsme dovezli ze soukromého chovu samce s již prokázanými reprodukčními schopnostmi. Výsledkem bylo, že část letošních vajec již byla oplozená a samec se opakovaně pokoušel je vysedět. To se mu zatím nepodařilo dotáhnout až do konce. Proto jsme vajíčka umístili do inkubátoru,“ uvedl Suvorov.
Až dosud se v průběhu letošního jara vylíhla čtyři mláďata, z toho tři přežila. Ale sezona ještě neskončila. Mláďata potřebují specifickou péči. Po vylíhnutí je při odchovu ze začátku nutné do krmení přimíchat malou část rozředěného trusu rodičů, aby se jim vytvořila správná střevní mikroflóra.
Létající běžci
Tinamy připomínají na první pohled hrabavé ptáky, ve skutečnosti však patří do příbuzenstva běžců, tedy pštrosů a jihoamerických nanduů, k nimž mají nejblíže. Na rozdíl od nich však umí létat. Díky krátkým a kulatým křídlům ale nejsou moc obratnými letci, dávají proto přednost rychlému běhu.
„Traduje se, že když tinama přelétává řeku a unaví se, spadne do vody a doplave na druhý břeh,“ říká Suvorov. Na světě je aktuálně registrováno 48 druhů tinam, které žijí pouze v oblasti od Patagonie po Mexiko.
Tinama koroptví (Nothoprocta perdicaria), kterou můžete vidět v brněnské zoo, někdy také nazývaná chilská, patří ve volné přírodě podle Červeného seznamu ohrožených druhů do kategorie Málo dotčený.
