Zoo Praha jako první v České republice odchovala bércouny Petersovy, malé africké savce bizarního vzezření. Dvě narozená mláďata jsou výsledkem několikaletého chovatelského úsilí.
„Senzační chovatelské úspěchy nejsou nutně reprezentovány známými a výraznými zvířaty. Mláďata bércouna Petersova jsou toho zářným příkladem,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Věřím, že díky aktuálnímu odchovu se půvab těchto fascinujících tvorů dostane k další části veřejnosti a po cestě za gorilami či slony se u bércounů budou zastavovat jejich noví obdivovatelé.“
Dvojice mláďat se narodila koncem června, ale až nyní je mohou návštěvníci spatřit v pavilonu Afrika zblízka. Jsou to denní živočichové, takže jsou aktivní během celé otevírací doby zoo. Minulý týden bylo potvrzeno, že jde o samce a samici.
„O existenci mláďat nejprve svědčily pouze zvuky a změny v chování samice. Své potomky totiž rodiče odchovávají v hnízdě, kde je nemohou chovatelé snadno pozorovat. Mláďata se rodí osrstěná a vidoucí a i jejich následný vývin je pozoruhodně rychlý – během několika týdnů přecházejí na pevnou stravu a dospívají,“ říká Jaroslav Šimek, zoologický náměstek Zoo Praha.
Život ve spadaném listí
Expozice bércounů Petersových je plná vegetace a spadaného listí. V něm jsou zvyklí za pomoci výborného čichu hledat potravu, zejména bezobratlé živočichy. Vyhrabávají je svým nápadně prodlouženým pohyblivým čenichem připomínajícím chobůtek. Pokud nemohou kořist uchopit do zubů, slízávají ji jazykem.
„Na noc si bércouni vytvářejí hnízdo podobné jednoduché noře, které si vystelou například spadaným listím. Po několika dnech zakládají hnízdo nové,“ vysvětluje kurátor savců Pavel Brandl s tím, že nocují osamoceně. „V přírodě sice tvoří bércouni Petersovi páry se společným teritoriem, které samec brání, avšak se samicí se setkává pouze během páření.“
Proč bércoun?
Bércouni mají mnoho predátorů a jejich jedinou ochranou jsou dobře vyvinuté smysly a zadní končetiny umožňující rychlý start a běh. Dlouhé nožky se vyznačují prodlouženými a srostlými kostmi bérce (tj. kosti holenní a lýtkové) – odtud český rodový název „bércoun“.
Ačkoliv mohou na první pohled připomínat hlodavce či rejsky, mají v rámci starobylé skupiny savců Afrotheria geneticky blíže ke slonům, damanům nebo třeba hrabáčům.
Bércoun Petersův (Rhynchocyon petersi) vyniká na rozdíl od svých příbuzných sytou barvou a velikostí. Je to endemit, který žije pouze na malém území pohoří Eastern Arc na hranicích Keni a Tanzanie. V evropských zoologických zahradách jsou tito bércouni velmi vzácní. Zoo Praha započala s jejich chovem v roce 2019.
