Počet karakalů chovaných v evropských zoologických zahradách je velmi nízký (něco málo přes 70 jedinců) a bohužel se příliš nerozmnožují. Zatímco populace servalů je více než čtyřnásobná a dobře se rozmnožuje.
Z tohoto důvodu se ostravská zoo rozhodla k výměně druhů. Chovný pár servalů a dvě loňská mláďata byla postupně převezena do jiných zoologických zahrad, a do expozice po servalech byl v polovině srpna přivezen první karakal.
„Samec pochází z organizace AAP v Holandsku, která zabavuje ilegálně držená zvířata a zvířata z nevhodných podmínek. Dostali jsme možnost získat zdravé a mladé zvíře, čímž pomůžeme dobré věci a zároveň podpoříme chov karakalů v Evropě. V současné době jednáme i o dovozu samice,“ popisuje inspektor chovu v Matěj Vrúbel.
Chov karakalů má v Zoo Ostrava dlouholetou tradici. Začal v 70. letech minulého století. V roce 2014 byl přerušen a nyní na něj chovatelé po deseti letech opět navazují.
Karakal má černé ucho
Kdysi měl karakal (Caracal caracal) široký areál rozšíření – žil od jižní a západní Afriky až po západní Indi. Dnes je ale na většině svého původního areálu vyhuben. Je to stepní kočka, v přírodě obývá suché lesy, savany, stepi, buše a polopouště, jen pravým písčitým pouštím se vyhýbá.
Žije samotářsky a na lov se vydává hlavně v noci. Přes den se ukrývá v dutinách pod kameny, mezi kořeny stromů a často i v norách dikobrazů. Je to rychlý běžec, ve starověku byl v Egyptě a Indii cvičen podobně jako gepard k lovu zvěře. Jméno karakal pochází z turečtiny a znamená „černé ucho“.
