Transport koní Převalského ze střední Evropy do Kazachstánu trvá přibližně třicet hodin. A nebo rok. Záleží na úhlu pohledu. Tak či tak je to mimořádně náročná operace, jejímž cílem je vrátit původního obyvatele stepí do jeho domoviny.
První takovýto transport jsme uskutečnili letos začátkem června. Dvěma letadly Armády České republiky, která startovala z Prahy a z Berlína, jsme do Zlaté stepi ve středním Kazachstánu přepravili prvních sedm „převaláků“. Další budou následovat v příštích letech.
Divokost v koňském srdci
Kůň Převalského je poslední divoký kůň, který přežil do současnosti; všichni ostatní „divocí koně“ jsou ve skutečnosti jen zdivočelí koně domácí. A tomu, že „převalák“ je divoké zvíře, odpovídá i nutnost přistupovat k jeho přepravě zcela jinak, než by tomu bylo řekněme u dostihového koně.
Před samotnou přepravou veterináři vybrané koně Převalského jednoho po druhém uspí a odeberou vzorky, které jsou vyžadovány úřady. Když se uspaný „převalák“ začne probouzet, natlačíme ho do přepravního boxu.
Tyto boxy jsou záměrně těsné, aby se v nich koně nemohli otáčet a zaklínit se. Následující desítky hodin jsou díky účinku veterinárních preparátů do určité míry utlumení, aby vše lépe snášeli.
Chladný let
Armádní letadla CASA C-295M s „převaláky“ na palubách letěla do Kazachstánu po trasách vedoucích jižně od Černého moře a jejich lety trvaly přes patnáct hodin.
Do tohoto času jsou započítána mezipřistání v tureckém Istanbulu a ázerbajdžánském Baku, kde doplňovala palivo (a na prvním z těchto mezipřistání proběhly i výměny posádek). Uvnitř letadel běžela po celou dobu klimatizace, aby teplota byla co nejnižší a předešlo se tak přehřátí koní v přepravních boxech.
Pro posádku a další lidi na palubě to ovšem nebylo nic příjemného; jen si zkuste sedět mnoho hodin téměř bez pohybu v prostoru, kde je kolem deseti stupňů. Na druhé straně byl však let nesmírně klidný. Aby předešli otřesům, vyhýbali se piloti všem turbulencím, jako by přepravovali raněné.
Konečně doma
Jako místo přistání jsme ve středním Kazachstánu vybrali po desítky let nepoužívané letiště Arkalyk. Na něm nás již čekali pracovníci kazachstánské pasové kontroly, celní správy a všech dalších složek.
Díky tomu jsme boxy s „převaláky“ mohli rychle přeložit na nákladní auta a absolvovat s nimi poslední etapu cesty do reintrodukčního centra v Alibi. Nejprve po asfaltce, pak nezpevněné cestě a nakonec jen v pásu protaženém ve stepi grejdrem jsme posledních 280 kilometrů ujeli během sedmi a půl hodiny.
Pak už bylo otázkou chvil, kdy první „převaláci“ vyběhli z přepravních boxů do aklimatizační ohrady v Zlaté stepi. Podařilo se! Mohli jsme si zhluboka oddechnout – a pak se začít radovat.
30 hodin nebo rok
Náš transport koní Převalského do Zlaté stepi trval zhruba třicet hodin. Nebyla by ale nejmenší šance, aby proběhl úspěšně, kdybychom ho rok nepřipravovali. A že to byla nekonečná spousta práce pro všechny, to mi můžete věřit!
