Rodinu prasat visajánských najdou návštěvníci Zoo Ostrava v blízkosti expozice Na Statku. Mláďata ještě často pobývají ve vnitřním prostoru, ale už se osmělují a objevují venkovní výběh. Jejich matkou je zkušená samice narozená v roce 2016, která už odchovala několik mláďat a příkladně se stará i o své nejčerstvější potomky.
Ve skupině žije i otec mláďat (*2019), mladá samička (*2021) a stará samice (*2010), která je v Ostravě od roku 2012, kdy zoo s chovem tohoto vyhubením ohroženého druhu začala. Podobně jako mláďata jiných druhů prasat mají i tato ochranné zbarvení v podobě kontrastního pruhování srsti, které časem zmizí.
Poslední útočiště ohrožených je na ostrově
Prase visajánské (Sus cebifrons negrinus) je endemitem Západních Visajských ostrovů. V současné době přežívá již jen na ostrovech Negros (3. největší filipínský ostrov) a Panay. Prase visajánské patří ve své domovině k druhům, kterým hrozí v důsledku lidské činnosti úplné vyhubení. V Červeném seznamu IUCN je zařazeno do kategorie „kriticky ohrožený“ (Critically Endangered), což je poslední kategorie před kategorií „vyhubený v přírodě“ (Extinct in the Wild).
Jeho přirozeným prostředím jsou deštné lesy, které však rychle mizí v důsledku přeměny krajiny zejména na zemědělskou půdu. Kromě ztráty prostředí je nejvíce ohrožen nadměrným lovem a křížením s jinými druhy prasat. Chov v zoologických zahradách tak má zásadní roli při záchraně druhu, protože u těchto prasat hrozí, že v budoucnu vymizí z přírody úplně.
Prasečí pralesní zahradník
V jídelníčku prasete visajánského převládají hlízy, kořínky, nejrůznější plody, ale také drobní bezobratlí živočichové. Potravu hledá důkladným přerýváním půdy svým dlouhým a na pachy citlivým rypákem. Kypřením půdy a následným rozséváním semen v trusu společně s výživným hnojivem si vysloužil označení pralesní zahradník, čímž plní ve své domovině významnou ekologickou úlohu při obnově lesa.
