Smutná operace mláděte gorily
Samozřejmě i v Zoo Praha koluje řada příběhů o tom, jak k nám v minulosti byla dovážena zvířata z přírody. Jsou to vlastně dost smutné historky. Příkladem může být samice orangutana sumaterského Soňa, která z Indonésie připlula na lodi Československé námořní plavby. O jednom z mých předchůdců se zase traduje, že ze Severní Koreje přiletěl s levhartím kotětem v tašce.
Za nejsmutnější považuji příběh mladé gorilí samičky Goldy. Ta byla v 70. letech zakoupena od německého obchodníka se zvířaty, ale když přišla do Prahy, ukázalo se, že má jakousi podivnou bulku.
V domnění, že jde o nádor, k ní byl přivolán dětský onkolog MUDr. Josef Koutecký. Zjistil, že bulku způsobily odštěpky střely. Bylo evidentní, že pytláci část nebo celou gorilí rodinu postříleli a mláďata prodali.
Zvířata se už nechytají
Dnes již slušné zoologické zahrady zvířata z přírody nezískávají. Jejich úkolem je daleko spíš tam zástupce ohrožených druhů vracet. Když k nám tedy přichází nějaký nový jedinec, skoro vždycky je to z jiné zoo či z podobného chovatelského zařízení.
Při přesunech zvířat mezi zoologickými zahradami nejde o obchod. Zvířata se neprodávají a nenakupují, většinou dokonce ani nevyměňují. Pražská zoo tak formálně vlastní spoustu zvířat, která jsou už dávno jinde, a naopak zvířata žijící u nás v Praze jsou často majetkem někoho jiného. A ani nepotřebuji vědět koho; není to důležité.
Od pytláků do zoo
Výše jsem napsal, že když k nám přichází nějaké nové zvíře, skoro vždycky je to z jiné zoo. Skoro. Jsou totiž výjimky. Když pytlákům zabaví celníci želvy, papoušky či jiné živočichy, tento živý kontraband obvykle putuje do zoologické zahrady a ne jednou potom přejde do jejího majetku.
Příkladem ze Zoo Praha mohou být mimořádně vzácní arové Learovi, jejichž pár můžete vidět v Rákosově pavilonu. Dokonce jsem u nich slyšel někoho vyprávět, že jsou dražší než celý tento pavilon. To bylo přehnané, ale pravdou je, že v jisté době by za ně na černém trhu byla hodně vysoká suma.
Ale až je rozmnožíme do dostatečného počtu, rádi je bez nároku na odměnu necháme vypustit do brazilské přírody. Věřím, že by to udělalo radost i Durellovi, který se velmi zasloužil o proměnu zoologických zahrad do jejich dnešní podoby.
