Zoo Olomouc hlásá do světa, že se ve skupině kotulů veverovitých těsně před vánočními svátky narodilo mládě. „Matka o něj vzorně pečuje a vozí ho bezpečně na svém hřbetě. Trochu připomíná malý batůžek. Velkými bříšky se pyšní ještě několik samic, a tak budou vbrzku následovat další porody v této dobře fungující skupině,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurová. Olomoucká zoo chová kotuly od roku 1993 a celkově se v ní narodilo 142 mláďat.
Kotul má ocas místo utěrky
Kotulové nemají rádi potravu bohatou na vodu. Mnohokrát byli pozorováni, jak se přebytečné vody zbavují pomocí ocasu, kterým ji vysoušejí podobně jako utěrkou. Ocas dlouhý kolem 40 cm nemají na rozdíl od ostatních malpovitých primátů chápavý, ale slouží jim mimo jiné i k lepšímu udržování rovnováhy ve větvích.
Kotulové jsou velmi společenští, žijí v početných skupinách, v nichž jsou dominantní samice. Na výchově mláďat se podílí i další samice tzv. „tety“. Ve společenství se kotulové dorozumívají pestrou škálou zvuků, některé z nich připomínají ptačí švitoření.
Ve skupině mají přísně stanovenou hierarchii, v chovu ale nemusí být vždy nejúspěšnější nejvýše postavený samec. Důvod, proč tomu tak je, se doposud nepodařilo odhalit. Jednotlivé skupiny kotulů se obvykle potkávají u vodních zdrojů, ve většině případů ale nedochází ke konfliktům, skupiny se krátkodobě vzájemně tolerují.
Domov v korunách stromů
Kotul veverkovitý (Saimiri sciureus) je nejmenším zástupcem čeledi mapovitých. Obývá zalesněná území Jižní Ameriky, převážně se zdržuje ve středních až nejvyšších patrech pralesa. Na zem sestupuje jen výjimečně, nejčastěji kvůli vodě. Živí se nejrůznějšími plody, květy, hmyzem, nektarem i drobnými obratlovci.
Kotulové tvoří až stočlenné tlupy, složené ze samic a nedospělých mláďat obojího pohlaví. Samci se drží bokem a k samicím se přidávají jen v době říje. Samice rodí jediné mládě po půlroční březosti, které po narození nosí nejprve na břiše, poté na svých bedrech. Velmi výjimečně se mohou narodit i dvojčata.
