Na Ostrově lorda Howea ležícím v jižním Pacifiku asi 700 km severovýchodně od Sydney strašilky humří vyhynuly. Ale jak se ukázalo, jejich nepatrná populace přežila na místě, kde by to nikdo nečekal.
V 60. letech minulého století se vydala skupina australských horolezců zdolat Ballovu pyramidu – nejvyšší mořský skalní útes na světě, který se tyčí z oceánu zhruba dvacet kilometrů od Ostrova lorda Howea. Ti na zdánlivě nehostinné skále objevili mrtvolku jakési obrovské strašilky.
Ale až v roce 2001 bylo potvrzeno, že jde o strašilku humří a že na Ballově pyramidě přežívají. Vědci tehdy objevili 24 jedinců a v roce 2003 odebrali čtyři strašilky jako základ záchranného chovu v lidské péči, s cílem navrátit je zpět do jejich původního domova, na Ostrov lorda Howea.
Obří strašilky jako Adam a Eva
První pár obřích strašilek putoval do soukromého chovu v Sydney. Během prvních dvou týdnů v chovu nakladla samice 21 vajíček, bohužel krátce poté chovný pár uhynul. Byla to velká rána, nicméně zklamání se proměnilo v úlevu poté, co se z nakladených vajec vylíhlo osm zdravých nymf. Chov ale neprosperoval a nakonec zanikl.
Druhý pár byl svěřen do zoo v Melbourne, do péče odborníka, který svůj pár strašilek pojmenoval Adam a Eva. Zpočátku zažil několik vypjatých dní, kdy se zdálo, že samice uhyne, ale podařilo se mu ji zachránit a založit prosperující chov. Eva nakonec žila v Melbourne 15 měsíců a během té doby nakladla přibližně 250 vajíček, z nichž se vylíhlo 71 potomků. Adam zde žil ještě o tři měsíce déle. Tito dva jedinci jsou vlastně prarodiči všech dnes chovaných strašilek humřích.
Praha jednou ze dvou zoo v Evropě
V roce 2017 pak do chovů přibyla ještě jedna samička jménem Vanessa odchycená na Ballově pyramidě, aby zvýšila genetickou pestrost strašilek v lidské péči. Po zániku kolonie v Sydney ale bylo zřejmé, že jakákoli katastrofická událost v jediné zbývající kolonii v Melbourne by mohla zničit veškeré vynaložené úsilí.
Vznikla proto myšlenka na založení dalších chovných skupin v zahraničí. Jednou z prvních evropských institucí, kam byly vzácné strašilky svěřeny, se stala zoo v britském Bristolu. A letos k ní připojila i pražská zoo, která získala vajíčka právě z této zoo.
Největší nelétavý druh
Strašilka humří (Dryococelus australis) patří do řádu strašilek (Phasmatodea). Jde o býložravý, převážně teplomilný hmyz bizarních tvarů, kterými napodobují okolní prostředí, aby se skryly před zraky predátorů. Některé vypadají jako suchý list, jiné jako kus větvičky nebo třeba úlomek kůry stromu.
Na světě jich žije více než 3 600 druhů, a to na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Některé dovedou létat, většinu času přesto tráví usedle na živné rostlině. V rámci nelétavých druhů je strašilka humří jejich největším zástupcem. Samci dorůstají délky 12 cm, až 15 cm.
Mnoho strašilek, včetně strašilky humří, se dovede rozmnožovat i partenogeneticky, tedy bez přítomnosti samců. Běžnější je však pohlavní rozmnožování. Samice naklade za život zhruba 250–300 vajec.
Trvá 6 až 9 měsíců, než se z vajíčka vylíhne 20 mm dlouhá štíhlá nymfa, vzdáleně podobná dospělcům. Má jasně zelenou barvu, která ji v zeleni rostlin dobře maskuje. Jak nymfa roste a svléká starou kutikulu, postupně mění svůj vzhled a barvu. Dospělí jedinci pak jsou leskle černí.
Komentované prohlídky v Zoo Praha
Od března 2025 jsou strašilky humří k vidění v Zoo Praha v expozici nazvané Ballova pyramida. Pražská zoo je jedna ze dvou evropských zoo (další je v Londýně), kde je jejich chovné zařízení přístupné návštěvníkům. Součástí pražské expozice je i zmenšený model Ballovy pyramidy.
Vůbec nejlepší způsob, jak se se strašilkami seznámit, je komentovaná prohlídka v hodnotě 200 Kč, která bude během letošní hlavní sezóny Zoo Praha začínat vždy ve 14.30 u expozice Ballova pyramida vedle Rezervace Bororo v dolní části zoo.
