Podle Karla Maye byla Old Shatter-handova puška dílem jistého řemeslníka jménem Henry ze Saint Louis. Těžko říci, proč si spisovatel vybral za tvůrce zázračné opakovačky právě jakéhosi saintlouiského puškaře. V době, kdy své příběhy psal, existovala už jiná a velice známá opakovačka, jejímž tvůrcem byl skutečný Benjamin Tyler Henry. Puška však nebyla vyráběna v Saint Louis, ale v New Havenu. Přesto ani pravý Henry nebyl jediným vynálezcem a konstruktérem této dodnes používané opakovačky. Historie henryovky je velmi zajímavá a zamotaná a podílelo se na ní hned několik puškařů slavných jmen.
Puška s trubicovým zásobníkem
Na samém počátku jejího vývoje stál jistý pan Walter Hunt z New Yorku. Ten roku 1848 sestrojil pušku s trubicovým zásobníkem pod hlavní. K této pušce vynalezl i speciální náboje. Dutá olověná střela byla naplněna střelným prachem a její dno bylo uzavřeno korkovou zátkou s otvůrkem naplněným třaskavinou jako roznětkou. Takovým střelám se říkalo raketové kulky.
Walter Hunt měl sice skvělý vynález, ale neměl prostředky na jeho výrobu. Odprodal jej proto Georgu Arrowsmithovi, který měl v New Yorku strojnický závod. V jeho dílnách pušku zjednodušil mechanik Lewis Jennings. V prosinci 1849 na svou vylepšenou opakovačku získal patent, ale v té době Arrowsmith Huntovy i Jenningsovy patenty prodal newyorskému obchodníkovi Courtlandovi C. Palme-rovi. Ten roku 1850 zadal výrobu 5000 opakovaček firmě Robbins Lawrence ve Windsoru. A právě tam pracoval jeden z nejlepších puškařů firmy, Benjamin T. Henry. Ten pušku patřičně vylepšil, ale ani on neměl peníze na to, aby si své zlepšováky dal patentovat. Prodal ji tedy jistému Horaci Smithovi, zkušenému puškařskému dělníkovi ve Worcesteru, který na ni 26. srpna 1851 získal patent.
Smith společně se svým parťákem Danielem B. Wessonem opakovačku vylepšili a ještě stále jako Palmerovi zaměstnanci ji v únoru 1854 dali patentovat. V červnu téhož roku se Smith s Wesso-nem osamostatnili a na základě svého patentu otevřeli v Norwichi výrobu opakovacích zbraní pod jménem Volcanic Repea-ting Arms Company.
Karabina Volcanic
Konkurenční opakovačka Spencer s trubicovým zásobníkem, který se zasouvá do pažby
Opakovačky Winchester z let 1866 - 1873 se vyznačovaly žlutě bronzovým pouzdrem zámku, které jim dalo název Yellow Boy (Žlutý hoch). Odlišovaly se od henryovek nabíjecím otvorem a předpažbím, které zčásti krylo trubicový zásobník
V roce 1856 byl závod pod vlivem jednoho z akcionářů firmy, pana Olivera F. Win-chestera, přestěhován do New Havenu.
Většina pušek Volcanic s trubicovým zásobníkem na 20 až 30 střel a dutými kulkami měla ráži .44, .36 a .31, což je asi 11, 9 a 7,65 milimetrů. Při nabíjení karabiny nabíjecí páka opsala oblouk dolů a vpřed, což vysunulo náboj ze zásobníku, a při zpětném pohybu ho dopravila vzhůru do nábojové komory hlavně. Současně se napnul úderník a po stisku spouště došlo k výstřelu. Jednoduché a rychlé - až na plnění zásobníku. Nejdříve bylo nutné odšroubovat uzávěr a vyjmout tlačnou pružinu, potom nasoukat náboje do zásobníku a opět zašroubovat víčko. O počtu nábojů v zásobníku informoval posuvný jazýček na spodku trubice. Raketové kulky byly dodávány v lepenkových voskovaných krabicích obvykle po 200 kusech.
Elegantní opakovačky však nemohly konkurovat pohotovějším zbraním na kovové náboje, které se v té době objevily. K nabíjení volcaniců bylo zapotřebí obou rukou. Zatímco levá obsluhovala nabíjecí páku, pravá držela zbraň a tiskla spoušť. K neúspěchu pušky jistou měrou přispěli i pánové Wesson a Smith, kteří od firmy odešli, čímž se vývoj opakovačky v podstatě zastavil. Oba pánové si založili vlastní firmy na výrobu zbraní. Po čase se opět spojili a založili továrnu na revolvery, světově proslulé smith&wessony.
Firma Volcanic Company na jaře roku 1857 zkrachovala. Téhož roku se ale výroby opakovacích volcaniců ujal Oliver F. Winchester se svou nově založenou zbrojní firmou New Haven Arms Company. V ní se ředitelem nestal nikdo jiný než právě Benjamin T. Henry.
Henryovka a vinčestrovka
V roce 1858 sestrojil Henry náboj s okrajním zapalováním. To znamená, že zápalka není umístěna uprostřed dna nábojnice, ale v jejím zesíleném okraji. Ráže náboje .44 (asi 11 mm) se hodila pro upravený opakovací mechanismus volcaniců. V říjnu 1860 získal Henry patent a henryovka byla na světě.
V americké občanské válce (1861 - 1865) dostala henryovka první velkou příležitost. V této válce také získala svou jedinečnou pověst. Jižané o ní prohlašovali, že je to zatracená yankeeská puška, která se nabije v neděli a střílí celý týden. To bylo trochu nadsazené, neboť henryovka byla obvykle na šestnáct nábojů. Přesto střílela velice přesně. Při zkušebních testech na vzdálenost 400 yardů (asi 360 m) se prý olověná kulka s mosazným pláštěm zaryla pět palců (to je asi 12 cm) do dřevěného terče.
Pro válku bylo vyrobeno na 10 000 henryovek. Oblíbili si ji však zejména průvodci dostavníků, kolonisté a farmáři, toužili po ní indiáni. Ale to už se rodila nejen nová Winchesterova firma, ale i vylepšená opakovačka. Roku 1867 dostala zbrojovka název Winchester Repeating Company a její opakovačka označení Winchester vzor 1866. Na první pohled se dá rozeznat podle toho, že na pravé straně bronzového pouzdra je nabíjecí otvor s klapkou. Občas to bývá vidět i ve filmu, kde jak hrdina, tak bandita tímto otvorem plní zásobník pod hlavní náboji.
VYNÁLEZ, KTERÝ PŘEDBĚHL SVOU DOBU
Technologií raketových kulek předběhl Walter Hunt svou dobu zhruba o sto let. Dnešní beznábojnicové střelivo bývá zhotovováno na podobném principu, ale často bez použití kovů. Používají ho většinou teroristé do zbraní z plastu či keramiky, jež nemají žádné kovové součástky, a proto je neodhalí detektory kovů. Tyto zbraně sice vydrží většinou vystřílení jen jednoho či dvou zásobníků, ale to při nenadálém útoku, například v letadle, bohatě stačí.
