Spárami prorůstají bujné liány, ze střech ční koruny pralesních velikánů, dlážděná náměstí dávno zmizela pod vrstvou zeminy. Polozbořené kopule a vysoké zdi jsou domovem početných rodin hulmanů, velkých opic, které s ohlušujícím křikem chrání svá teritoria. Již dávno totiž nejsou pralesní města domovem lidí, ale patří jen divokým zvířatům. V temných místnostech a slujích v rozvalinách se ukrývají jedovaté kobry a celá řada drobných šelem, na některých místech lze narazit na netopýry. Svou kořist tu hledá levhart. Pralesní chrámový komplex je typickým příkladem, jak by vypadalo lidské sídliště sto či dvě stě let po odchodu lidí.
Co by se ale stalo, kdyby lidé rychle opustili několikamilionové velkoměsto uprostřed Evropy? Sled událostí můžeme jen odhadovat.
PO DESETI LETECH ...
Během prvních deseti let bychom největší změny viděli na zahradách a v parcích. Přebujelé stromy a keře stejně jako vzrostlá nesekaná tráva by přilákaly mnohé bojácné tvory z městského okolí. Mezi domy by se objevili lesní ptáci, králíci, možná i divoká prasata a srnky. Nic by je nerušilo, nikde by neměli přirozené nepřátele. Snad jen hordy zdivočelých psů by vládly městu bez lidí a lovily vše živé. Na místech, kde by spadly první stavby a hromady sutin by připomínaly kupy kamenů, by se objevila stepní zvířata, z ptáků třeba rehci, bělořitové, koroptve a další. Parky by ke hnízdění přilákaly kolonie havranů, u ře-ky možná volavky a kormorány. V chátrajících domech by sídlily velice početně zdivočelé kočky, pomalu vítězící nad potkany - na rozdíl od nich by měly zatím dostatek potravy. Z města by ubylo holubů, hrdliček, vrabců i myší, protože bez lidských odpadků a plných košů by ztratili zdroj obživy.
A CO DÁL?
O dalších třicet až padesát let později by vzrostlé stromy rostly uprostřed chodníků a silnic, narušených dešťovou a větrnou erozí, asfalt i dlažební kostky by mizely pod travními koberci a porosty plevelů. Keře i stromy by čněly z rozpadajících se okapů a střech, parky a zahrady by tvořily neprostupnou džungli. V ní by nacházela útočiště zvířata, která do té doby žila skrytě jen v hustých lesích - jeleni, mufloni, prasata, ale taky kuny, jezevci a lišky. Na střeše domu na hlavní třídě by hnízdil čáp, na protější straně na stromě zase lesní káně. Stromy by dosahovaly až nad vrcholky střech a pomalu by pohlcovaly to, co lidé tvořili po staletí.
Z města by až na výjimky vymizeli všichni tvorové, kteří v lidské společnosti žili po tisíciletí. S člověkem by totiž odešla i jejich snadná obživa a bezpečí. Přežily by jen poslední zbytky psích smeček, zatlačované odolnějšími lesními šelmami. Ani koček by nebylo tolik jako dříve, protože by měly potíže sehnat dostatek potravy.
Říčka, která bývala stokou v centru města, se hemží pstruhy, na jejím břehu se vyhřívá vydří rodina. Ledňáček si vyhrabal noru tam, kde bývala betonová navigace. Tu odnesla poslední velká voda.
VÍTĚZSTVÍ PŘÍRODY
O dalších sto let později ze slavného města zbývají jen zbořené ruiny. Zbytky železobetonových konstrukcí, nezničitelné plastové, skleněné a nerezové díly ovšem zeleň téměř pohltila. Vše pokryla rostlinná společenstva, podobající se těm, která zde rostla před příchodem člověka. Stále v nich však nalezneme potomky kdysi domácích dřevin, křovin i bylin. Odhalil by je však asi jen zkušený botanik. Zato zvířata by již zajisté vůbec neregistrovala pozůstatky lidské činnosti a žila by stejně jako na nikdy neosídleném území. Člověk by byl zapomenutý.
