Křest ohněm prodělaly britské tanky Challenger 1 v Kuvajtu roku 1991, když se zúčastnily známé operace Pouštní bouře. Jejich zatím poslední válečné nasazení bylo v Kosovu, kde je v rámci jednotek KFOR používají jednotky britského sektoru. Tanky jsou vyzbrojeny kanonem L11A5 ráže 120 mm, pohon obstarává Dieselův motor Condor V-12 o výkonu 882,6 kW, který umožňuje maximální rychlost 65 km/h.
MODEL TANKU
Plastikový model challengeru patří k nejlepším stavebnicím bojové techniky v měřítku 1:72. Ovšem hned v úvodu je potřeba říci, že není určen úplným začátečníkům. Přesné, leč drobné díly, jejichž velikost určuje měřítko 1:72, kladou značné nároky na stavbu. Při troše trpělivosti se ale malý challenger odmění velmi přesvědčivým dojmem.
Jak jsme si již řekli, jednotlivé díly jsou vylisovány přesně, a navíc bez otřepů. K nejlepším rozhodně patří horní část těla tanku a vrchní část střelecké věže - jemné a přitom dostatečně zdůrazněné žaluzie s mřížkami vstupu a výstupu vzduchu motorového prostoru, funkční i nefunkční poklopy, velitelský a řidičský průzor, přídavný těžký kulomet a v neposlední řadě model pracovního nářadí.
Bezesporu nejlepší jsou pásy podvozku, ty jsou ale největším oříškem stavby. Vedle rovných částí pásů jsou totiž ve stavebnici i jednotlivé články, které je nutné slepit v jeden celek. Na modeláře tedy nečeká "pohodlíčko" v podobě elastického pásu nacházejícího se v některých stavebnicích, který se po ohnutí slepí jen v jednom bodu. Při zvládnutí techniky stavby pásů z jednotlivých článků ale výsledek překoná všechna očekávání a malý tank je "jako živý".
Podle obtiskového archu lze model Challengeru 1 postavit v jednom ze tří možných provedení, jako dva stroje, které působily v roce 1999 v kosovském Podujevu (KFOR), nebo model tanku 14./20. KRH 4. brigády první divize v Kuvajtu z roku 1991.
