Emil Franěk je zkušený parašutista. Má za sebou tisíce seskoků a je trenérem české reprezentace žen v přesnosti přistání na terč, což je disciplína, v níž se naší republice už léta daří dobývat přední umístění.
Jak se cítí parašutista těsně před tím, než vyskočí z letadla?
Každý normální člověk má strach. Je to podobné jako v jakékoliv jiné situaci, když máte obavy, jste pod tlakem. Asi nejméně příjemné je čekání. Sedíte v letadle, které deset minut stoupá do výšky. Nepříjemné také je, když člověk zpanikaří, takže je ochromen a nemůže pak seskok uskutečnit. Já se jako instruktor vždycky snažím, aby v letadle vládla uvolněná atmosféra.
Vyzradíte nám, jak to děláte?
Letadlo je dost hlučné a navíc parašutista připravený k seskoku má na hlavě přilbu, přes níž toho moc neslyší. Důležité je usmívat se, protože instruktor, který je zamračený, bez nálady, nebo nervózní, na přítomné nepůsobí dobře.
Takže i když by nebylo všechno v pořádku, nedáte to najevo?
Může se stát, že parašutistu, který právě opustil letadlo, dál sleduji, abych věděl o všem, co se s ním děje a jak si ve vzduchu počíná. Jestliže udělá nějakou chybu, nesmím dát najevo žádné obavy, abych ostatní zbytečně nerozrušil.
Jsme ve výšce tisíc metrů, dáte mi pokyn k prvnímu seskoku. Co se mnou bude dál?
Začátečníkům se padák otvírá hned - během dvou tří vteřin po opuštění letadla, pohybujícího se rychlostí 120 kilometrů v hodině. Vyskočíte a než stihnete nabrat rychlost, padák se otevře. Většinou se zhoupnete, někdy je to tvrdší náraz, ale pro organismus to není nějaká velká zátěž.
Jiné to je při delším volném pádu. Parašutista během letu dolů 10 - 12 vteřin stále zrychluje, až nabere rychlost kolem 50 metrů za vteřinu, která se už dále nezvyšuje.
Existuje více způsobů, jak se učit skákat?
Ano. Buď člověk skočí hned sám, nebo se dvěma instruktory, kteří mu ve vzduchu pomohou. Začátečníkovi, který to zkusí sám, se otevře padák hned, jakmile opustí letadlo. Neotvírá ho vlastníma rukama, udělá to za něj zařízení přichycené k obalu padáku. Říká se tomu skok na lano. Na jednom konci se lano karabinou zahákne v letadle, na druhém konci je připevněný obal, uvnitř něhož je padák. Parašutista vyskočí a jak se lano natáhne, svlékne obal z padáku a ten se vzápětí otevře.
Dáte-li přednost jiné možnosti výuky, starají se o vás ve vzduchu dva instruktoři - letíte s nimi z výšky 4000 metrů volným pádem a potom - potřebujete-li - vám pomohou s otevřením padáku. Ale jsou i další způsoby. Uskutečníte například tři tandemové seskoky se zkušeným parašutistou a potom to už zvládnete sami.
Zmínil jste se o tandemovém seskoku. Přiblížíte nám ho?
Během stoupání letadlem nahoru si připnu svého svěřence čtyřmi karabinami k sobě. Většinou je to tak pět set metrů před dosažením potřebné výšky. Potom - tři nebo čtyři tisíce metrů nad zemí - společně letadlo opustíme, 40 - 50 vteřin letíme volným pádem a pak otevřu padák. Je to takový vyhlídkový skok. Všechny důležité věci jako otevření padáku, let na padáku, řešení nouzových situací i přistání, to vše je na mně. Člověk, kterého mám na starosti, se nemusí ničeho obávat, může se uvolnit a let si opravdu užít.
V kolika letech s tímto sportem děti začínají?
Ve věku kolem deseti roků mohou vyzkoušet tandemový seskok. U mladších bývá problém s vybavením, protože jim je postroj velký. Po prvním seskoku v tandemu se stává, že dítě u tohoto sportu už zůstane. Jinak samostatné seskoky jsou povolené od patnácti roků.
Jsou nějaké hranice rychlosti při volném pádu?
Nejvyšší dosažená rychlost při volném pádu ze 4000 metrů už přesáhla 500 kilometrů v hodině, což je neuvěřitelný výkon. Parašutista normálně nabírá rychlost 10 - 12 vteřin, kdežto v tomto případě zrychluje 28 - 30 vteřin! Padá střemhlav hlavou dolů, ruce má u těla. Jak dlouho bude během volného pádu zrychlovat, to závisí na poloze těla v letu, na váze i výšce letícího i na tom, jaký má na sobě oděv.
Jak se podaří v takové rychlosti otevřít padák?
Nejdřív je nutné trošku přibrzdit. Parašutista vyskočí ve 4000 metrech a když je 1600 metrů nad zemí, začíná brzdit - ze střemhlavého letu se dostane do polohy prsní a dál už klesá na břiše. Tím dojde ke zvýšení odporu vzduchu a rychlost se začne snižovat. Kdyby to neudělal, letěl by velice rychle a v 800 metrech, když by chtěl otevřít padák, by se všechno mohlo pěkně zkomplikovat. Mohl by se mu v té rychlosti roztrhnout otvírající se padák a on sám by se mohl zranit.
Která zranění parašutisty potkávají?
Vyskočíte z letadla, letíte volným pádem a pak otevíráte technické zařízení - padák. Už v tom spočívá riziko - co když se něco porouchá? Nebo s vámi nepříjemně máchne vítr. Při dopadu si vymknete kotník, zlomíte si nohu. Nejhorší je, když se sejde několik věcí najednou. To se stalo třeba nedávno jednomu kolegovi, který si zlomil obě nohy. Hned třikrát měl smůlu. Přistál po větru, špatně podrovnal padák a dopadl na beton. S padákem typu křídlo se musí přistávat proti větru, aby se zmírnila horizontální (vodorovná) rychlost letu. Také je třeba padák podrovnat, tedy zatáhnout, aby i vertikální rychlost přistání byla skoro nulová. A pak je dobré dopadnout do měkkého terénu. Kdyby se jedno z toho nestalo, nemusel by se zranit vůbec.
Tisíc metrů nad zemí vyskočí soutěžící z letadla a někde daleko dole je malý bod, na který je třeba přistát. Podaří se to každému?
Před zahájením seskoků se ve výšce 600 metrů nad doskokovým terčem z letadla vyhodí větrná stuha. Vidíme, kam ji vítr snáší a skáčeme vždy proti směru větru. Zkušení soutěžící pozorují skokany, kteří jsou před nimi a podle jejich chování ve vzduchu odhadují, jak vyskočit - zda kousek dál vpravo či vlevo.
Na každou disciplínu se používá jiný padák. Pro tu naši je to padák typu křídlo, který se dobře ovládá, je pomalejší a stabilnější než padáky pro skupinovou akrobacii nebo free flying - lze na něm létat rychlostí od dvou do deseti metrů za vteřinu, můžete ho přibrzdit, 360 stupňová zatáčka vám trvá asi čtyři vteřiny.
Terč, na nějž chce soutěžící přistát, má průměr pouhé tři centimetry. Která část těla ho musí zasáhnout?
Může to být ruka, jeden prst, ale nejspolehlivější je to asi patou. Na závodech je potřeba strefit se do středu tohoto terče osmkrát. O nejlepší umístění bojují závodníci, kterým se to podaří s maximální odchylkou jeden centimetr. Kdo doskočí dál než 16 centimetrů od středu terče, má smůlu. Potom je už jedno, zda střed minete o 15 centimetrů nebo o 100 metrů. Měření je velice přesné, protože se provádí elektronicky. Dopadnu na zem a na displeji se hned ukáže výsledek.
TANDEMOVÝ SESKOK
Instruktor "svázaný" s pasažérem opustí letadlo ve výšce 3000 - 4000 m nad zemí, dolů spolu letí 40 - 50 vteřin volným pádem, padák se otvírá ve výšce 1600 m, seskok stojí kolem 3500 Kč. První tandem skočil v roce 1977 Američan Bill Booth s jedenáctiletým chlapcem.
