Včervnu letošního roku se jeden z nejlepších parašutistů světa, Angličan Adrian Nicholas, rozhodl pro velice nebezpečný kousek. Ne, že by skákání z letadla nebylo samo o sobě dostatečně nebezpečné, ale v tomto případě se tajil dech i ostříleným parašutistům a jen málokdo věřil, že z toho Angličan vyjde živý. Nicholas už měl za sebou hezkou řádku riskantních kousků (drží mimochodem i světový rekord v délce volného pádu), tentokrát se však jednalo o něco opravdu mimořádného.
V roce 1485 italský renesanční vynálezce a umělec Leonardo da Vinci popsal a nakreslil historicky první padák. Podobnou pomůcku sice používali už staří Číňané, ale neexistují o tom žádné písemné doklady či plánky. Leonardův padák měl tvar pravidelného čtyřbokého jehlanu o délce strany 12 m a skládal se z dřevěné konstrukce potažené plátnem, která byla pomocí pěti lan vycházejících z vrcholů jehlanu spojena se skokanem. Padák nebyl za vynálezcova života nikdy vyzkoušen a celý projekt zůstal jen na papíře v podobě skici s popisem. Po Leonardově smrti probíhala mezi odborníky prakticky až do současnosti debata, zda mohl padák takové konstrukce létat.
Adrian Nicholas se rozhodl tuto debatu, vlekoucí se déle než pět set let, ukončit. Nedbal varování svých pochybovačných přátel a přesně podle původních plánků postavil padák, který nelze složit. Pro svůj jedinečný pokus si vybral nebe Jihoafrické republiky. V horkovzdušném baloně se nechal vynést do výšky 3500 m a vyskočil. Padák se otočil správným směrem, lana se napnula a parašutista se lehce snesl k zemi.
Pokus se vydařil. Padák Leonarda da Vinciho navržený před 515 lety skutečně funguje a Adrian Nicholas se dodatečně zařadil mezi průkopníky parašutismu.
První parašutisté
Prvním parašutistou byl pravděpodobně italský vědec Fausto Veranzino, který v roce 1595 seskočil před zraky Benátčanů z věže na padáku vlastní konstrukce. Další vývoj padáku se zastavil téměř na dvě stě let. Teprve až koncem 18. století se s rozvojem balonového létání oživil zájem i o padák coby prostředek pro záchranu havarujících vzduchoplavců. V roce 1783 seskočil Francouz Louis Sebastien Lenorman z věže pařížské observatoře a později dal svému padáku název parachute, který se používá dodnes.
V té době jiný Francouz, slavný vzduchoplavec Jean Pierre Blanchard, prováděl pokusy nejprve s malými padáky na nichž shazoval z balonu domácí zvířata, a později s padákem velkým, na kterém několikrát úspěšně seskočil on sám. Padáky obou těchto odvážlivců měly stále ještě tvar jehlanu.
Modernizace padáku
Za nejvýznamnějšího průkopníka v historii parašutismu je považován další Francouz - Andre Jacques Garnerin. Jím zkonstruovaný padák už měl tvar polokoule, a navíc jej bylo možno složit, i když měl stále dřevěný rám. K jeho seskoku se váže dramatická historka. Bylo to v roce 1797. Garnerin tehdy jako kočující umělec předváděl po vesnicích kolem Paříže různá představení se svým balonem. Jednoho podzimního dne 700 metrů nad hlavami vyděšených diváků balon explodoval a nedlouho poté se na obloze objevila kopule Garnerinova padáku. Není jen jasné, zda k výbuchu balonu došlo náhodou, či zda byl součástí představení.
V roce 1887 vyzkoušel Američan Thomas Baldwin padák, který už vypadal téměř jako současné vojenské padáky - měl kopulovitý tvar, byl ušitý z hedvábné látky a uprostřed vrchlíku měl otvor usměrňující proudící vzduch. Tři roky poté byl uskutečněn první seskok s padákem sbaleným do batohu. Provedli jej Němci Paul Letteman a Kaethe Paulusová.
V následujících letech začala létat první letadla, což pro parašutisty znamenalo novou výzvu. Na prvního skokana z letounu se ale čekalo až do roku 1911. Byl jím Američan Grant Morton.
Piloti letadel včetně válečných letců létali bez padáků, a tudíž i bez šance na záchranu při havárii až do poloviny 1. světové války. Během 20. let se padák stal běžnou součástí vybavení pilotů a do začátku 2. světové války byly vycvičeny i první speciální bojové oddíly parašutistů.
V 60. letech byl v NASA mezi řadou jiných prostředků testovaných pro návrat kosmických modulů z vesmíru na Zemi zkoušen a zdokonalován i padák. Byl vytvořen nový typ padáku ve tvaru křídla, který je lépe ovladatelný než klasický kopulovitý padák. Později bylo z tohoto typu padáku vyvinuto i křídlo pro paragliding.
Kolik stojí vybavení
Základní vybavení, což je hlavní a záložní padák české výroby přijde asi na 60 000 korun. Můžete si ho vypůjčit, ale jestliže se chcete parašutismu věnovat, pak si asi pořídíte svůj vlastní padák. Je to podobné jako s tenisem, kdy máte svoji raketu, nebo při lyžování své lyže. Dále potřebujete výškoměr, nůž, přilbu, kombinézu. Také platíte za každý seskok.
