Před otevřením padáku
RW (relative work) - nejoblíbenější parašutistická disciplína. Parašutisté vyskakují z letadla ve výšce 3 - 6 km nad zemí a během volného pádu, tzn. pádu bez otevřeného padáku, se vzájemně chytají za ruce a nohy a tak vytvářejí předem domluvené obrazce. Profesionálové nacvičují celé sestavy, které se bodují. RW je také velkou výzvou pro kandidáty na světový rekord ve velikosti sestavy. Podmínkou uznání rekordu je udržení obrazce po dobu minimálně tří vteřin. Současný rekord vytvořený v prosinci 1999 v Thajsku je 282 vzájemně pospojovaných skokanů.
Sky surfing - jestli je něco v posledních letech opravdu "in", pak je to jízda na prkně. Sky surfing je z prknových sportů asi nejmladší. Skáče se přímo na prkně z letadla ve výšce okolo 3,5 km. Během volného pádu se pod prknem tvoří vzduchový polštář, na němž může skokan surfovat jako na vlnách. Po otevření padáku zůstává prkno připnuté, ale před dopadem - ve výšce asi dva metry nad zemí - jej musí parašutista sundat.
Free style - jistý způsob baletu či gymnastiky v oblacích, ve kterém se pořádají i mezinárodní soutěže. Letec předvádí svou nacvičenou sestavu při volném pádu a kameraman-parašutista ji natáčí. Při některých polohách dosahuje létající gymnasta rychlosti až 270 km/h.
Free flying - volné létání je příbuzná disciplína free stylu. Je to tanec ve vzduchu při volném pádu. Skáče se většinou ve dvou až tříčlenných skupinkách plus kameraman.
Fun jumping - když na nebi uvidíte člověka sedícího v dětském nafukovacím bazénku, vězte, že jste se nezbláznili, to se jen některý z funjamperů řítí k zemi. Fun jumps jsou skoky pro radost, při nichž parašutisté provádějí různé nesmyslné kousky. Často jako pomůcky používají právě nafukovací předměty.
BASE jumping - BASE znamená zkratku slov Building (budova), Antennas (vysílač), Span (mostní oblouk) a Earth (země - útes). BASE jumping je souhrnný název pro skákání ze skal, výškových budov či televizních vysílačů. Je to velice nebezpečný sport, a proto je téměř po celém světě zakázaný. Parašutista vyleze například na střechu mrakodrapu, seskočí a padák otevírá až těsně nad zemí. Vzrušující na takovém seskoku je právě načasování otevření padáku (člověk se nesmí zpozdit ani o desetinu vteřiny). Také vítr může parašutistu zavát na stěnu domu. Po seskoku je odvážlivec většinou místními policisty zatčen a uvězněn. Po propuštění si jde vybrat další budovu a tak to jde stále dokola, pokud se nezabije.
Po otevření padáku
CRW (canopy relative work) - podobně jako u RW se skáče ve skupinách. U této disciplíny si však parašutista volného pádu moc neužije. Hlavní číslo totiž přichází až po otevření padáku. Para-šutisté pak vytvářejí různé obrazce (nejčastěji pyramidy). Stejně jako u RW jsou sestavy bodově hodnoceny.
Přesnost - Skáče se z výšky 1000 m a záhy po opuštění letadla se otevírá padák.
Na samotný let na padáku nejsou kladeny žádné nároky, vše přichází až při přistání. Parašutista se musí strefit přesně na střed terče o průměru 15 cm, který je umístěn uprostřed měkkého doskočiště.
Létání na padáku
Paragliding - létání na padáku nemá s předchozími disciplínami příliš společného. Už samo paraglidingové křídlo se od běžného padáku výrazně liší. Vrchlík křídla je tvořen dvěma vrstvami látky, které jsou spojeny příčnými žebry - vzniká tak řada komor. Když se do nich nabere vzduch, křídlo dobře drží tvar a lehce klouže vzduchem.
Zásadní rozdíl je však ve způsobu startu a v letu samotném. Parašutisté "startují" většinou z letadla, padák rozbalují až za letu a v relativně krátké době dopadnou na zem. Piloti na paraglidingovém křídle vyběhnou s padákem na kopec, tam jej rozbalí a vznesou se tak, že nastaví plochu padáku příhodnému větru. Ve vzduchu využívají termiky, což jsou sloupy teplého vzduchu, které je vynášejí vzhůru, a za dobrého počasí mohou létat i celé hodiny.
Ť Světový rekord. Vytvořilo ho 282 parašutistů 16. 12. 1999 v Thajsku. K uznání rekordu je třeba, aby se všichni zúčastnění ve vzduchu spojili podle předem daného plánu. Stačí, aby se to jednomu z nich nepodařilo, a rekord by byl neplatný. Český rekord uskutečnilo 30 parašutistů
PARA-MOUDRA
- Vrchlík vojenských padáků může mít plochu od 50 do 80 m2. Sportovní parašutisté skáčou běžně na padácích s plochou 30 m2, ale i menší vrchlíky nejsou výjimkou, záleží na váze skokana. - Rychlost klesání parašutisty s otevřeným padákem je 5 až 7 m/s. To je podobná rychlost, jako když seskočíte z 1 až 2 metrů. Na nejmodernějších padácích lze přistát tak bezpečně, jako byste jen došlápli na zem při běžné chůzi. - Bezpečná výška pro otevření padáku je 300 až 100 metrů nad zemí. - V běžné poloze parašutista letí volným pádem rychlostí kolem 180 km/h.
PŘÍSTROJE
Jestliže parašutista selže, zazmatkuje a neotevře padák, není ještě úplně ztracen. Záložní padák bývá připojen na záchranné zařízení, které se v bezpečné výšce aktivuje a padák se automaticky otevře. Kromě záchranných přístrojů jsou parašutisté vybaveni výškoměrem a akustickým signalizátorem výšky, který jim dává tři znamení. První ve výšce dvě stě metrů před otevřením padáku, druhý signál znamená "otevři padák" a třetí je poslední výstrahou, kdy lze ještě padák otevřít a bezpečně přistát.
