Na mapě Bornea najdete v jeho jihozápadní části městečko jménem Kuching. Tedy městečko, ve skutečnosti není o moc menší než naše Brno a podle zkušených cestovatelů se jedná o nejzajímavější sídlo na celém Borneu. Právě odtud se vyráží na výpravy do několika národních parků, vzdálených jen pár desítek kilometrů. A v nich žijí třeba orangutani, kahauové nosatí, rostou obří raflesie či nepřeberné množství masožravých nephentesek.
Necháte-li se odvézt z letiště do centra, první, co uvidíte, bude obrovské sousoší tvořené několika kočkami. Vydáte-li se procházkou po nábřeží řeky jedním nebo druhým směrem, záhy narazíte na další kočičí sochy. Kočkami - těmi umělými i těmi živými - je město přeplněné. Důvod je jednoduchý - Kuching je město kočkám zaslíbené.
NEOBVYKLÉ MUZEUM
Nejvíc koček ale najdete v originálním muzeu, které je ve světě ojedinělé a navštěvují ho milovníci mourků a micek z celého světa. Zabírá přízemí supermoderní budovy, která již zdálky připomíná obrovskou vesmírnou loď mimozemšťanů UFO.
V muzeu se pak dozvíte o kočkách opravdu všechno. Kolik žije na světě druhů divokých koček (ty malajské - a jsou mezi nimi opravdové vzácnosti - jsou zde vycpané), které z nich jsou ohrožené a co se dělá pro jejich ochranu. Historické i novodobé plakáty upozorňují na všechny filmy o kočkách či kočičích lidech, ve vitrínách leží kočičí knihy od věhlasných i neznámých autorů. Beletrie i knihy odborné, dětské i atlasy. Zjistíte, že slavný Victor Hugo pro svou kočku nechal postavit trůn, na kterém s oblibou odpočívala, nebo že lékař Albert Schweitzer, který normálně psal levou rukou, byl nucen psát část svých prací pravačkou, a tudíž nečitelně jen proto, že mu jeho kočičí miláček zásadně spal právě na levé ruce.
ORIGINÁLNÍ SBÍRKA
Filatelisté v muzeu najdou rozsáhlou sbírku kočičích známek, ti, kdo se se svou kočkou nemohou rozloučit ani po její smrti, třeba ukázku, jak se staví kočičí hřbitov. Sběratelé umění ocení historické i novodobé sochy a obrazy. Právě nejrůznějších soch a sošek posbírali kurátoři výstavy neuvěřitelné množství. Jsou ze všemožných materiálů, všech velikostí, barev a tvarů. Někdy jsou pouhou ozdobou, jindy se jedná třeba o čajové konvice, podnosy, talíře nebo schránky na klenoty. Získat takové množství originálních exponátů muselo být nesmírně náročné.
Návštěva kočičího muzea je hlavně odpočinkem a rozptýlením. Pokud máte kočky rádi, pak vám přinese opravdovou radost. A o to tu hlavně jde.
PROČ MĚSTO KOČKA?
V 19. století začalo podél řeky Sungai Sarawak vznikat město Sarawak. To v roce 1872 přejmenoval tehdejší druhý bílý raja Charles Brooke na Kuching, což v malajštině znamená kočka. Proč se tak stalo, to ale asi nikdy přesně nezjistíme. Někdy se udává, že za jménem stojí při břehu řeky běžně rostoucí stromy, jejichž plody připomínají kočičí oči a domorodci jim říkají mata kuching. Podle jiné teorie prý za to mohly opravdu kočky, divoké, kterých se podél řeky vždy vyskytovalo velké množství.
KOČKA FARAONŮ
Takovouto kočku dnes v ulicích města pobíhat neuvidíte. Všechno ale nasvědčuje tomu, že egyptská kočka mau je jedním z nejstarších existujících plemen koček. Dochované nástěnné chrámové malby svědčí o tom, že podobné tečkované kočky si Egypťané drželi již 1400 let př. n. l.! V moderních chovech se však šíří teprve od 50. let tohoto století a stále patří k velkým vzácnostem.
