Lišejníky rostou na rozmanitých stanovištích - na skalách a kamenech, v štěrbinách, na kůře a větvích stromů, na holé chudé půdě, starém dřevě, najdeme je i na místech s extrémními klimatickými poměry. Podle podkladu je dělíme na zemní, skalní a rostoucí na kůře stromů. Podle tvaru stélky je můžeme rozdělit na keříčkovité, lupenité a korovité. Některé lišejníky jsou značně citlivé na změny přírodního prostředí a lze je využívat jako bioindikátory čistoty ovzduší. Nejvíce je poškozuje oxid siřičitý (SO2). Naše Obrazová škola vám umožní orientačně ověřit stav znečištění ve vašem bydlišti. Vyhledejte na vybraném stanovišti lišejníky, nasbírejte vzorky a pokuste se je zařadit podle našich obrázků (číslo u obrázku udává měřítko - např. 5x znamená 5x zvětšeno, 0,5x znamená 2x zmenšeno).
Druhy tolerantní
(značně znečištěné ovzduší) max. koncentrace SO2 130 Kg/m3
Středně citlivé lišejníky
(mírně znečištěné ovzduší) max. koncentrace SO2 50 - 60 Kg/m3
Málo citlivé lišejníky
(znečištěné ovzduší) max. koncentrace SO2 60 - 70 Kg/m3
Velmi citlivé lišejníky
(neznečištěné ovzduší) max. koncentrace SO2 do 50 Kg/m3