Malí španělé

Když se řekne "španěl", většina lidí si představé anglického kokršpaněla, typického loveckého psa. Mezi španěly však počítáme i nepočetnou skupinku ryze společenských psů, kteří sice kdesi v dávné minulosti měli lovecké předky (používané především k lovu ptáků), ale již po staletí jsou považováni za ryze společenské psy. Malý kontinentální španěl je u nás známější pod názvem papillon neboli motýlek. Jméno prý získal díky velkým, motýlím křídlům se podobajícím uším i lehounkému třepotavému pohybu. Váží většinou sotva tři kilogramy a působí křehkým dojmem, ale navzdory tomu je překvapivě sportovně založený. Svědčí o tom jeho pravidelná účast i na vrcholných soutěžích agility a nejedno umístění na stupních vítězů. Širšímu rozšíření papillonů zřejmě brání jejich problematické rozmnožování. Většinou mívají jen dvě štěňátka a zdárně je odchovat není nic snadného. V dospělosti však už jsou motýlci poměrně robustní a odolní. Méně známá varieta malého kontinentálního španěla s ušima dolů se nazývá phaléne neboli můra. Je méně efektní a proto také mnohem méně oblíbená, i když oplývá všemi dobrými vlastnostmi svého ušatého příbuzného. Větší a robustnější je kavalír king charles španěl, označovaný jako "pes pro každého". Dokáže se totiž přizpůsobit každému životnímu stylu, polehávání na gauči i celodenním túrám do přírody, náročnému sportovnímu výcviku i výchově-nevýchově kynologických začátečníků. Je mírný, tvárný a snaží se s každým vyjít co nejlépe. Když si k tomu ještě připočtete jeho mimořádně atraktivní zbarevní - černobílokaštanové, kaštanovobílé, černotříslové či červené - a velké dojemné oči, není divu, že si nachází stále více příznivců na celém světě. I u nás patří k oblíbeným a rychle se šířícím plemenům. King charles španěl mu je velmi podobný, ale má zkrácenou čenichovou partii a je o něco menší a křehčí. Tomu už lépe vyhovuje městské prostředí než prodírání se terénem. Na rozdíl od svého populárního bratránka patří ke vzácným plemenům. Pozorný čtenář si vzpomene, že jsme se v minulém díle našeho seriálu zmiňovali o tibetském španělovi. Navzdory svému jménu však s pravými španěli nemá nic společného, jeho pojmenování je výsledkem omylu, jehož se dopustili jeho evropští - a v kynologii zřejmě nepříliš zdatní - objevitelé. Pochází z tibetských klášterů stejně jako pekinéz, k němuž má vývojově i exteriérově nejblíže.