Čtvrt hodiny před odletem jsme navigovali s pracovnicí FISCHER AIR závodním tempem jedoucí rodinu Kamily na dálnici od Prahy k letišti, aby minutu (! - bez přehánění) před odletem vstoupila do letadla. Zaklaply za ní dveře, a než se usadila, mířili jsme k ranveji.
Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré. Naše trable skočily touhle příhodou a letadlo nás unášelo za dobrodružstvím. Kamila, Standa ani malý Honza do této doby nikdy neletěli letadlem, a navíc oba kluci nikdy neviděli moře. Aby si to hned napoprvé užili, letadlo s námi pěkně cvičilo a ani přistání do bouřky a větru na jižní letiště ostrova Tenerife nebylo to pravé ořechové (i když piloti odvedli bravurní práci). Ale už tu bylo moře, suchá subtropická krajina, horko a klimatizovaný autobus. Ten nás odvezl do luxusního hotelu Playa Canaria v městečku Puerto de la Cruz na severu ostrova. Ještě večer za tmy pak sbíháme k moři a chladíme si na černé lávové pláži nohy nefalšovanou atlantickou vodou. Krása.
Tenerife
Tenerife je ostrov dvou tváří. Jižní polovina je prakticky pouštní, samý písek a skály, sem tam jen keře opuncií, kaktusovité pryšce a řídké porosty suchomilných pichlavých bylin. Jakmile přejedete hornatý střed ostrova, jako mávnutím kouzelného proutku vjíždíte do úplně jiného světa. Místo blankytné oblohy bez mráčku mlha a zamračeno, ve vzduchu vlhko a všude spousta zeleně. Kam se podíváte banánové plantáže, lesíky vzrostlých listnáčů, ve vyšších nadmořských výškách porosty borovic a jiných jehličnanů, ale taky myrt, cesmín a všemožných subtropických dřevin.
Hory na Tenerifě jsou skvostné, nezničené, vysoké a i dramaticky stavěné. Není divu, že sloužily jako kulisa při natáčení úspěšného sci-fi filmu Planeta opic. Celý střed ostrova vlastně tvoří národní park Parador Nacional de las Caňadas s jedinečnou přírodou. Je zde možné chodit po širokých lávových polích, které jsou památkou na poslední výbuch sopky, obdivovat bizarní skalní útvary i endemickou faunu a flóru.
A ještě na jednu zajímavost je nutné upozornit. Za dvě hodiny jízdy autem od moře se dostanete 2700 metrů vysoko a pak stačí vyjet lanovkou skoro pod vrchol ostrovního krále Pico Del Teide. Na závěrečný výstup ale musíte mít povolení, které vydávají zdarma kdesi v centru hlavního města Santa Cruz.
Vraťme se ale k moři. I to je na Tenerife krásné, čisté, plné ryb a jiné mořské žoužele, ale na náš vkus trošičku studené. Statečně jsme v něm ale plavali a bojovali s vysokými vlnami, které k oceánu patří. Kamila, Standa i Honza byli zklamáni, že se na mořském pobřeží neválejí obrovské mušle mořských měkkýšů, nemohli dlouho pochopit, že statisíce turistů vysbírají všechno bohatství, které stačí moře vydat. A tak jsme se museli při všech přírodovědných lovech na plážích, a hlavně na pobřežních skalách spokojit s krunýři velkých mořských krabů, drobnými přílipkami a některými malými ulitkami. Jedinečné bylo, když jsme po odlivu v malé louži narazili asi na patnácticentimetrovou chobotničku. Chvilku hrála mrtvou, ale když jsem do ní lehounce strčil, vyrazila k ústupu, a dokonce vypustila obláček černého inkoustu v naději, že se nám ztratí.
Týden na ostrově uběhl jako voda, sluníčko nás opálilo do čokoládova a viděli jsme toho požehnaně. Od nádherného moře po velehory, od pouště a skal po husté subtropické lesy, od krásných španělských městeček po jedinečnou ptačí zahradu Loro Parque. Tenerife je maličký ráj na Zemi.
ZA VŠECHNO MŮŽE PASÁT
Dvě tváře Tenerife má na svědomí celoročně vanoucí pasát, přinášející ze severu vlhké mraky. Ty se zastavují o vysoké hory ve středu ostrova a vlhkost pomalu jako mlha padá k zemi. I když zde prší jen vzácně, vody je dost. Zato za hřebeny se mraky téměř nikdy nedostanou a místo tu má pouze poušť.
SPÍCÍ HORA
Tenerife, stejně jako ostatní ostrovy ve zdejším souostroví je sopečného původu. Vynořila se a byla formována kdysi dávno při mohutné erupci. Postupem času pak sopečný kužel zmizel a zbyl pouze několik kilometrů široký kráter. A v jeho středu byl při dalším výbuchu sopky před několika sty lety vytvořen nový kužel sopky Pico Ddel Teide, dnes s 3718 metry nejvyšší hory Španělska. Ten je prakticky nezničený erozí, a kdy podlehne nějakému mladšímu sourozenci, se neví. Domorodci doufají, že hned tak ne, však taky sopce říkají smířlivě Spící hora.
