Zvláštní pozornosti se dostávalo atletům, kteří zvládli na vysoké úrovni více disciplín. Tedy jak běhy, tak skoky i vrhy. Něco takového vyžaduje od sportovce všestrannost. Nesta-čí, aby desetibojař byl rychlý, ale musí být také silný a obratný a ještě k tomu vytrvalý, protože na samý závěr závodů v desetiboji přichází na řadu obávaný běh na tisíc pět set metrů. Například takzvaný sprinter-specialita je sice schopný zaběhnout sto metrů kolem deseti vteřin, ale kdyby po něm někdo chtěl, aby skočil slušně o tyči, tak by se nejspíš bleskově "vypařil", protože by si byl určitě vědom, že kdyby výzvu přijal, tak by se zesměšnil (v lepším případě), nebo si ošklivě natloukl (v horším případě). Součas-ná doba čím dál více směřuje ve všech oborech lidské činnosti ke specializaci, a proto jsou desetibojaři považováni za atletické krále.
Poprvé pod pěti kruhy
První závod v desetiboji se konal v roce 1884 ve Spojených státech. Premiéru na olympijských hrách si odbyl ale až v roce 1912 ve Stock-holmu. Právě tam se uskutečnil desetiboj v podobě, na jakou jsme dnes zvyklí. Znamená to, že se odehrává ve dvou po sobě jdoucích dnech, přičemž každý den musí závodník absolvovat pět disciplín.
První den: běh na sto metrů, skok do dálky, vrh koulí, skok do výšky, běh na čtyři sta metrů.
Druhý den: běh na sto deset metrů překážek, hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem, běh na tisíc pět set metrů.
Zázračný Bob!
Jedním z nejsenzačnějších a nejméně očekávaných vítězství na olympijských hrách v Lon-dýně, které se konaly v létě osmačtyřicátého roku, se stalo vítězství ame-rického atleta Boba Mathiase v desetiboji. Bylo mu teprve sedmnáct let - nejmladší ze všech, kteří kdy desetiboj na olympiádě vyhráli. Jenže tenhle Bob šokoval především tím, že o něm nikdo nic nevěděl. Ještě šest měsíců před slavným vítězstvím se desetiboji nevěnoval a do té doby nikdy neskákal o tyči a neházel oštěpem. Ale byl z rodu přirozených talentů. Proto si vše rychle osvojil, vyhrál americkou kvalifikaci a potom i olympiádu.
Když Bob doběhl patnáctistovku, doslova mlel z posledního. Ačkoliv získal zlatou medaili za 7139 bodů (podle tehdejších výkonnostních tabulek), řekl prý, že znovu už by něco takového nevydržel, a tudíž neopakoval. Ani za milion dolarů. Jedno moudré přísloví říká: Nikdy neříkej nikdy! O čtyři roky později na olympiádě v Helsinkách svoje londýnské vítězství obhájil. Po součtu všech disciplín bylo na jeho kontě 7885 bodů a druhému v pořadí "nadělil" 914 bodů. Není známo, jestli Bobovi někdo nabídl ten mi-lion, nicméně je jisté, že z nevídaného talentu se stala legenda desetiboje.
Hlavně nic nezapomenout
Když se takový desetibojař chystá na závody, musí myslet nejenom na to, aby měl natrénováno, ale taky aby nic důležitého nezapomněl. "Nejsme jako sprinteři, kteří si zabalí do batohu jedny šlupky a můžou vyrazit," vysvětluje Tomáš Dvořák, ale nestěžuje si, už si na to prý za ty roky zvykl. Desetibojařská taška je objemná. Je nutné, aby se do ní vešlo osm párů lehkoatletických treter. Z nich jsou dvoje bez hřebíků na vrhačské disciplíny, při nichž se atlet pohybuje na betonovém kruhu (disk, koule), ostatní se vyznačují různým počtem hřebů a jejich rozmístěním. Ve stejných tretrách Tomáš Dvořák běží jenom sto metrů, sto deset metrů překážek a čtyři sta metrů.
Ale to není všechno. Ještě si s sebou bere šest až sedm tyčí na skok o tyči (potřebuje tyče různých tvrdostí - čím větší výšku chce překonat, tím tvrdší tyč volí), dva disky a oštěp. Všechno si sám zabalí a také nese. Občas nějakou drobnost z roztržitosti zapomene, třeba oštěpařský opasek zpevňující záda, ale protože desetibojaři mají mezi sebou většinou dobré vztahy, někdo mu to, co si nechal doma, půjčí.
Svačinu s sebou
Během závodů se také nesmí zapomenout na doplňování energie a tekutin. Nesvačí se řízek mezi chleby a kyselé okurky, jak by si možná někdo myslel. Na zpracování takové svačinky by tělo vydalo ještě víc energie, než přijalo (proto si leckdo, kdo do sebe nasouká vepřovou s šesti knedlíky a pivem, po tak vydatném obědě "schrupne"). Deseti-bojaři si šlofíka hodit nemohou, proto jedí výživné tyčinky, karbohydráty, které organismus nijak nezatěžují, a vypijí dostatečné množství tekutin. Je-li vedro, závodník prolije hrdlem dvanáct, někdy i více litrů iontových nápojů. Pokud se mu chce během soutěže na záchod, požádá rozhodčího, který jej osobně doprovodí a dohlídne na to, aby ho někdo třeba nemasíroval, nedovoleně nepovzbuzoval a jinak nezvýhodňoval. V opačném případě by následovala - diskvalifikace.
Magických devět tisíc bodů
Není to tak dávno - ne víc než dvacet let, co se oslavoval málem každý desetibojař, který dokázal překonat hranici osmi tisíc bodů. Ta byla považována za známku kvality. Loni v červnu mnoho nechybělo a Tomáš Dvořák jako první člověk na světě pokořil metu devíti tisíc bodů, o níž si mnozí odborníci mysleli, že bude ještě roky nedostižná. Senzace, o které informovaly všechny světové agentury a obrázky z ní přinesla i americká zpravodajská stanice CNN, se odehrála na pražském Strahově při evropském poháru ve vícebojích. Dvořák si vedl fantasticky a doslova překonával sám sebe, což je ostatně jakési jeho krédo: on se nepoměřuje s ostatními, ale sám se sebou. Je vyloženě soutěžní typ. Při závodech se vybičuje k maximálnímu výkonu a zlepšuje si svoje osobní rekordy.
Cesta k rekordu
V Praze při útoku na magických devět tisíc bodů nakonec získal 8994 bodů. Světový rekord! Tomáš Dvořák potvrdil, že je králem světového desetiboje. A jenom kousíček, desetina vteřiny na nějaké sprinterské trati nebo pár centimetrů ve skocích - a ve výsledku se mohly objevit hned tři nuly.
Všechno má zřejmě svůj čas. Letos v Götzisu to vypadalo, že devět tisíc bodů "udělá". Ještě po skoku o tyči měl o šestnáct bodů více než při pražském rekordu. Ale to už závodil s bolestmi v koleni - byla to daň obrovskému nasazení. Nakonec získal "jen" 8900 bodů: druhý nejlepší výkon všech dob a pod oběma je podepsán Tomáš Dvořák. Možná si těch devět tisíc nechává až na Sydney. Bylo by mu to podobné.
OSOBNÍ REKORDY TOMÁŠE DVOŘÁKA
běh na 100 m 10,54 vteřiny 110 m překážek 13,61 vteřiny skok daleký 803 cm skok vysoký 209 cm skok o tyči 500 cm vrh koulí 16,88 m hod diskem 50,28 m (mimo závod) 50,17 m (v závodě) hod oštěpem 72,32 m běh na 400 m 47,56 běh na 1500 m 4:29,69
NEJVĚTŠÍ SOUPEŘI
Největší soupeři Tomáše Dvořáka: Chris Huffins (USA), Roman Šebrle (Česká republika), Erki Nool (Estonsko), Frank Buseman (Německo)
