Architekt přijel do Brna z Německa v září 1928, aby si prohlédl pozemek, na němž měla budoucí vila stát, a už na Silvestra odevzdal štastným manželům lehounce opožděný vánoční dárek: projekt byl hotov. Také samotná vila rostla doslova jako z vody; už v prosinci 1930 se rodina mohla stěhovat do nádherného domu. Co si Ludwig Mies van der Rohe vymyslel, to mohl uskutečnit. Nebyl totiž omezován - jako v jiných případech - finančními možnostmi, neboť Tugendhatovi byli tak bohatí, že si mohli dovolit cokoliv.
Dům nekončí stěnami
Zrodila se vila, která dokládala architektovu slavnou myšlenku volně plynoucího prostoru. Což znamená, že dům nekončí svými stěnami, ale je vlastně propojen s okolní přírodou, se zelení svažité zahrady, jež vznikala zároveň se stavbou. Vila stojí na kamenné plošině a její jižní průčelí směřované do zahrady je převážně prosklené, takže se hranice mezi vnějším a vnitřním prostředím opravdu stírá, zvláště uvědomíme-li si, že okna v ocelových rámech se dají po zapnutí elektromotoru kdykoliv zasunout a kontakt s okolní přírodou je tudíž bezprostřední. Volně plynoucí prostor rozvinul architekt k dokonalosti právě v ústřední místnosti vily, kterou je ze dvou stran prosklená hala o rozměrech 15 x 24 metrů, což činí 360 m2. Když jdete k vile Tugendhat z Černopolní ulice, zprvu nedává najevo, jak je krásná. Ze severní strany vypadá sice elegantně, ale spíše nenápadně. Ta očekávaná pastva pro oči se rozehraje, až když se ocitnete na jižní straně, která je zapuštěna do zahrady. Ačkoliv v sobě skrývá tři patra (suterén, přízemí - halu, první poschodí s pokoji, ložnicemi a dvěma koupelnami), díky využití svažitého terénu působí výrazně horizontálně.
Krátká radost
Vila Tugendhat je jedním z vrcholů stylu nazývaného funkcionalismus. V době, kdy vznikala, v ní byla užita řada technických novinek: ocelový pilířový skelet upevněný ve svahu nebo vzduchotechnika s olejovým a pilinovým filtrem, dvě strojovny pro elektromotorické spouštění oken; aby Tugendhatovi neměli uvnitř suchý vzduch, byl zvlhčován průchodem přes komoru s vodní sprchou. Pozornost ve své době budily i veliké okenní tabule (3 x 5 metrů) z litého skla nebo ústřední topení s vlastní kotelnou. Úžas pak vyvolávala onyxová stěna v prosklené hale (onyx je odrůda achátu a vyznačuje se překrásnou kresbou), složená z pěti desek silných sedm centimetrů: každá byla řezána z jednoho kusu vzácného kamene!
Bohužel, Tugendhatovi se z vily nemohli dlouho radovat. Jako Židé museli v roce 1938 emigrovat. Ačkoliv je mnohé z původního vybavení zachováno, řada věcí byla již zničena nebo špatně nahrazena. Nyní, kdy je vila majetkem Muzea města Brna, se uvažuje o rekonstrukci do podoby, jakou jí manželé Tugendhatovi dali spolu s Ludwigem Miesem van der Rohe.
Ť Nejenom Praha se může chlubit moderní architekturou (o Müllerově vile od Adolfa Loose jsme psali v čísle 16) - také Brno má stavbu, která nechybí v žádných kvalitních učebnicích architektury a kvůli níž speciálně jezdí do moravské metropole obdivovatelé z celého světa
VÝSTAVA
V anketě českých architektů o stavbu století na území České republiky se vila Tugendhat zařadila na druhé místo. V Národním technickém muzeu v Praze 7 na Letné můžete až do 15. 10. 2000 navštívit výstavu nazvanou Ludwig Mies van der Rohe, věnovanou autorovi vily Tugendhat.
