Většina současných dopravních prostředků má sudý počet kol, existují ale výjimky a nejčastěji jsou to tříkolky. Tříkolá vozidla se objevovala už od počátku vývoje automobilů. Pokud použili konstruktéři prvních motorových vozů jedno samostatné kolo, snáze se jim vyrábělo řízení, a bylo-li kolo poháněné, stačil jednoduchý převodový mechanismus. Opravdový rozmach zaznamenaly tříkolky v padesátých letech, kdy především německé automobilky vyráběly několik typů levných tříkolých vozidel. I u nás vznikl jeden takový stroj, legendární velorex - vozítko s trubkovou konstrukcí potaženou koženkou.
Problémy na třech kolech
Výrobci ale od tříkolek postupně upouštěli (i druhá řada velorexů už byla čtyřkolá). Tato auta totiž mají spoustu nevýhod. Tou hlavní je menší stabilita v zatáčkách - jedno kolo uprostřed přece jen hůře odolává odstředivým silám než široce rozkročený pár kol. Dalším problémem je šířka těchto strojů - tříkolky jsou většinou užší a nevejde se do nich tolik lidí. Auta s lichým počtem kol ale nevymřela, kdo byl v Itálii, viděl, kolik jich tam jezdí - nákladních i osobních.
Špičkové tříkolky
I renomované automobilky počítají se třemi koly. Při využití nejnovějších technologií lze nevýhody této koncepce proměnit ve výhody. A v čem je ten háček?
Nakloněnou motorku projíždějící oblouk přidržuje na silnici odstředivá síla, kdežto automobil je tou samou silou vynášen ze zatáčky ven. Je tedy potřeba tuto energii využít a naučit vozítko naklánět se. Podaří-li se vůz postavit tak, aby zatáčky projížděl skloněný jako motocykl a díky dvojici vedle sebe umístěných kol zachovával stabilitu, může se vratký stroj proměnit ve vozidlo, které sedí na silnici jako přibité.
LifeJet
Obecně bychom mohli moderní tříkolky rozdělit na ty s dvěma koly vpředu a jedním vzadu a stroje s jedním kolem vpředu a dvěma vzadu. Typickým představitelem první skupiny je jedna z nejhezčích studií na téma tří kol a velké rychlosti - Mercedes-Benz F300 LifeJet. Tento vůz byl sice veřejnosti představen už v roce 1997, ale to mu nijak neubírá na jeho zajímavosti.
Aby se dvoustopý LifeJet choval na silnici jako motocykl, vymysleli konstruktéři tohoto stříbrného šípu speciální podvozek, který využívá nejmodernější elektroniku a přizpůsobuje se jízdním podmínkám. Díky tomu může vůz bezpečně projíždět zatáčky nakloněn až v úhlu 30o. Elektronika získává údaje z čidel snímajících náklon předních kol, rychlost jízdy a zrychlení vozu. Podle těchto informací pak určí, do jaké míry se má tříkolka naklonit. LifeJet tak projíždí velké táhlé zatáčky s menším náklonem a prudké ostré serpentiny s větším náklonem karoserie. Elektronika je natolik vyspělá, že umožňuje vykroužit zatáčku takovým způsobem, jako by stroj řídil zkušený motocyklový závodník.
Pohodlný sporťák
Z LifeJetu dostanete díky motoru o obsahu 1558 ccm rychlost těsně přesahující 200 km/h. Řízení toho krásného "žihadla" přitom nevyžaduje žádné zvláštní nadání. Směr se ovládá leteckým půlvolantem a pět převodových stupňů se řadí pomocí krátké páky na pravé straně kokpitu. Jelikož se jedná o velice úzký stroj, sedí cestující za sebou, toto motocyklové uspořádání ale nemá žádný vliv na pohodlí - spíše naopak. LifeJet ukazuje, jakým směrem by se mohl ubírat automobilový průmysl. Je jen škoda, že ho Mercedes nevyrábí sériově.
Carver
Druhou kategorií tříkolých vozidel jsou ta s jedním kolem vpředu a dvěma vzadu. Strojem tohoto typu je Carver - novinka představená v minulém roce. Konstruktérům Carveru jde o to samé jako tvůrcům LifeJetu - skloubit motocykl a automobil. Ale na rozdíl od LifeJetu, který byl zkonstruován jako kompaktní tříkolé vozidlo, je Carver rozdělen na dvě kloubově spojené části. V zadní části se nachází pohonná jednotka s motorem o obsahu 660 ccm a pětistupňovou převodovkou a v přední části prostor pro posádku. V Carveru se stejně jako v LifeJetu sedí za sebou a řízení je opět realizováno prostřednictvím volantu. S ním ale netočíte ani o celou otáčku a řízení Carveru se tak spíše podobá ovládání motocyklu.
Chytrý kloub
Kloubové spojení je k dosažení co nejlepších jízdních vlastností kontrolováno elektronikou. Ta snímá natočení předního kola, rychlost jízdy a další důležité hodnoty, podle těchto údajů pak řídicí systém určí úhel sklonu přední časti vozu. Díky elektronice a celkové koncepci vozu činí tento úhel až 45o od svislé středové osy a auto projíždí zatáčky ještě ostřeji než LifeJet.
Tříkolkám tedy v žádném případě neodzvonilo, nejsou ale levnými a jednoduchými dopravními prostředky, ale spíše špičkovými stroji pohybujícími se na hranici mezi motocykly a automobily.
T-REX
Ne všechny tříkolky jsou vybaveny elektronikou řídící naklánění stroje. Kanadská firma Design Performance na letošním ženev-ském autosalonu představila studii sportovní tříkolky se dvěma koly vpředu a jedním vzadu. Základem stability tohoto vozidla jsou mimořádně široké pneumatiky. Zadní kolo je dokonce širší než je obvyklé u automobilů formule 1. Tento stroj pohání motor Suzuki o výkonu 112 kW, jenž se už osvědčil u motocyklů stejnojmenné značky.
