Studium života včel odhalilo a stále odhaluje spoustu hádanek a divů. Podívejme se do úlu třeba na podzim. Teploty se blíží k bodu mrazu a v úlu se kolem královny tísní bzučící a hemžící hrozen deseti až dvanácti tisíc včel. Musí ji ochránit před prochlazením. Dělnice pohybují svaly ovládajícími křídla, ta se však nehýbají. Svaly působící směrem dolů i nahoru totiž pracují současně a účinek jejich sil se tak ruší. Křídla proto zůstávají v klidu a spotřebovaná energie se mění v teplo.
V tuto roční dobu má roj asi jedenáct tisíc jedinců a při přezimování váží kolem 1,6 kilogramu. Při vnějších teplotách 2 - 15 oC potřebuje přibližně 450 kJ denně, tedy asi tolik jako stejně vážící savec v klidu. Jako zdroj energie slouží včelám med uskladněný během letního sběru - denně ho spotřebují asi 30 g. Střed hroznu včel má teplotu až 34 oC, zatímco členové na okrajích vychládají na 9 - 10 oC. Nepodchladí se však, neboť se průběžně střídají - včely z prostředku putují pomalu k okraji a naopak. Pro přežití roje je to nutné, všechny ty tisíce včel tvoří jediný organismus, který by bez důmyslného systému organizace zahynul zimou.
Pokračování včelího rodu
Na jaře roj ožívá. Ze zimujícího hroznu se stává hejno volně létajících jedinců plnících odlišné pracovní úkoly. Je tu především královna, srdce včelího "státu", která se dožívá tří až pěti let. Ta vylučuje zvláštní látku, jejíž pach udržuje roj pohromadě. Jako jediná se stará o pokračování rodu a denně dokáže naklást kolem 1200 vajíček, ze kterých se po 21 dnech líhnou potomci: z oplozených vajíček pohlavně zakrnělé samičky - dělnice, z neoplozených vajíček trubci bez žihadla. Na jaře dělnice postaví z vosku veliké buňky a přinutí jinak vzpurnou královnu, aby do nich nakladla vajíčka. Larvy z nich vylíhlé pak krmí tzv. mateří kašičkou, speciální potravou, kterou v tomto období vylučují. Z pečlivě ošetřovaných larev se nakonec stávají mladé královny, konkurentky vlastní matky.
Ta nemůže déle váhat. Její vlastní potomstvo, tisíce dělnic a trubců, už delší dobu přeplňuje úl, a tak dochází k "buněčnému dělení" organismu. Asi polovina včelstva vylétne se starou královnou ven hledat si nový prostor k usídlení. Tisícihlavý bzučící roj letí a bezradně usedne někde na větev, trám či stožár městského osvětlení. Včely - vyzvědačky poletují kolem a hledají nové bydliště. Toho využívají připravení včelaři a rádi ho u sebe roji nabídnou.
Krutá královna
Ve starém úlu si zatím dělnice vyberou novou královnu, obklopí ji a její konkurentky nemilosrdně zahubí. Často to učiní sama nová královna, zatímco její podřízené jí oběť přidržují. Již osmý den po korunovaci vykoná královna svůj první svatební let v doprovodu davu trubců. Ten nejčipernější ji za letu oplodní a padá mrtev k zemi. Ihned je tu další s podobným osudem. Tak se to opakuje až osmkrát. Pohlavní orgány mladé královy jsou nyní naplněny několika miliony spermií. Trubci mají ve včelstvu jenom úlohu létajících samčích pohlavních orgánů. Těch několik tisíc neúspěšných trubců je v úlu ještě nějaký čas trpěno a krmeno (sami potravu neshánějí) a v srpnu houfně hynou. Včelstvo se jich musí zbavit dříve, než nastane zima. Padají pod česnem k zemi a stávají se potravou ptáků a ježků.
Stejně končí i některé dělnice, nikoli však královna. Ta je chráněna, a je-li někým napadena, dělnice útočníka ubodají. Z chitinové schránky různých hmyzích vetřelců lze včelí žihadlo bez nesnází vytáhnout, ne však z pokožky člověka a jiných savců - do jejich pružné kůže se zpětný háček žihadla zaklesne a při snaze o vzlet si včela utrhne část těla a hyne. Královna však má natolik výlučné postavení, že se v průběhu evoluce zbavila zpětného háčku na žihadle, neboť ona při své obraně zahynout nesmí.
KOLIK KVĚTŮ JE ZAPOTŘEBÍ?
Odhaduje se, že včely musí vzlétnout asi stotisíckrát, aby nasbíraly pět kilogramů nektaru, ze kterého následně vzniknou tři kilogramy medu. Při jednom vzletu včela nabere 50 miligramů suroviny z 50 až 100 květů. Příprava jednoho kilogramu medu tedy znamená návštěvu průměrně 2,5 milionu květů. Ale rozkvetlé louky, sady a háje nebývají vždy v bezprostřední blízkosti úlu, včely za nimi musí létat. Při akčním rádiu 2 až 5 km vychází na jeden kilogram medu až 165 000 nalétaných kilometrů. Marně není včela pokládána za symbol pracovitosti.
JAK VZNIKÁ MED
Základními surovinami je nektar květů (cukerný roztok obsahující sacharózu, fruktózu a glukózu) a šťávy vylučované mšicemi. Včely je nasávají svými sosáky a shromažďují v žaludku. Když dělnice - sběračky přinesou nektar a pyl do úlu, přebírají tuto "sklizeň" další dělnice a předávají ji dále. Jedna druhé ji přitom vysává svým sosákem ze žaludku. Čím více dělnic se tohoto předávání zúčastní, tím více je původní látka obohacena včelími sekrety a fermenty, jež se podílejí na její složité biochemické přeměně v med. Ten se při předávání zahušťuje, a když obsahuje jen asi 30-40 % vody, ukládají ho včely do přesně geometrických šestihranných komůrek plástve. Vnitřním teplem úlu se odpaří další část vody a nakonec dělnice buňky uzavřou voskovým víčkem. Celý proces trvá 2-4 týdny a jeden kilogram medu je výsledkem životní práce asi šesti tisíc včel.
