Bišonci

Skupina společenských plemen není rozhodně největší. Když jsme se přesto rozhodli věnovat jí hned několik kapitol, je to proto, že v současnosti patří k nejrozšířenějším a většina plemen v ní obsažených zaznamenává vzrůstající zájem milovníků psů. Právě ona totiž nejlépe vyhovuje požadavkům moderního člověka, který častěji než lovce, ovčáka či naháněče potřebuje mít po svém boku malého, přítulného a nekonfliktního přítele. Bišonci mezi nimi patří k nejstarším a nejpůvodnějším. O malých bílých chundelatých pejscích, kteří obveselovali krásné dámy a bohaté pány, se zmiňují už někteří římští klasici. První hmatatelné důkazy o existenci bišonků (či spíše jejich předchůdců) nám zanechali proslulí středověcí mistři malby počínaje Lucasem Cranachem již od 14. století. Když se při prohlídce některého hradu či zámku pozorně zahledíte na vystavované obrazy, je docela dobře možné, že se vám podaří na některém z rodinných portrétů odhalit bílé chundeláčky u nohou, v náručích i na pohovkách urozených dam. Svědčí to nejen o tom, že bišonci byli mezi šlechtou rozšířeni, ale také o jejich životě v nejtěsnějším kontaktu s člověkem. Právě tento fakt se největší měrou zasloužil o to, že se dokázali tak dokonale sžít s moderním člověkem. Souhrnným názvem bišonci označujeme skupinu malých dlouhosrstých společenských psíků většinou bílé nebo světlé barvy. Všichni se výborně - nebo spíše výhradně - hodí pro chov v bytě, všichni jsou poměrně nároční na péči o srst a rozeznat jednoho od druhého dá někdy zabrat i odborníkovi. Nejznámější z nich je bezpochyby maltézáček, malý psík obdélníkového tvaru těla s čistě bílou rovnou hedvábnou srstí, dosahující nezřídka až na zem. Nejedná se o žádnou novinku, i u nás se chová už mnoho desetiletí a navzdory skutečně náročné péči o srst si stále nachází své věrné obdivovatele. Je totiž nejenom krásný, ale i nesmírně milý, inteligentní a vnímavý. Trochu podobný, ale kudrnatý je bichon frisé neboli kadeřavý bišonek. Dojem z nadýchaného bílého obláčku někde na výstavě je skutečně ohromující, ale udržet jej v takovém stavu po celý rok se podaří jen málokomu. Kromě každodenního česání a kartáčování musí být i pravidelně několikrát do roka odborně zastřihován. Velmi podobný je boloňský psík čili boloňáček, rovněž bílý, ale o něco menší, kudrnatější a jinak upravovaný. Bišonek i boloňáček u nás nejsou chováni dlouho, ale je o ně stále zájem - i navzdory trvale vysokým pořizovacím nákladům. Ze skupiny bišonků se trochu vymyká lvíček, ovšem především díky vnějšímu zásahu člověka. Je totiž tradičně upravován do "lvího" střihu, kdy zadní část těla se stříhá nakrátko a přední budí dojem lví hřívy. Ani o jeho povaze nelze říci nic jiného než slova chvály: je hravý, milý a tvárný, o něco sportovněji založený než ostatní. Klidně ho s sebou můžete brát i na dlouhé túry, jeho dlouhé nožky se hned tak neunaví. Srst cottona de Tuléar se má podobat chomáčkům květů bavlny, však také jeho název v doslovném překladu zní "bavlníkový pes z Tuléaru", což je oblast na ostrově Madagaskar, ze které pochází. I on, stejně jako různě zbarvený havanský psík (ten může být na rozdíl od většiny bišonků nejen bílý, ale i béžový nebo hnědý), už byl dovezen i k nám a je našimi chovateli poměrně běžně nabízen.