Mrzelo mě, že jsem si Diablo nikdy nezahrál, už proto, že se jedná o RPG z fantazy prostředí, což je asi ta nejlepší kombinace. Když se mi dostalo do ruky Diablo II, měl jsem opravdu radost. Úvodní animace mě jako by chtěla přesvědčit, že pověsti o perfektní hře nelhaly. Na začátku jsem si mohl vybrat jednu z pěti postav - barbara, kouzelnici, nekromancera, paladina nebo amazonku. Každá z nich má své specifické vlastnosti, a jejím výběrem tedy určujete i způsob boje. Nejprve jsem si vybral barbara, u kterého se dá předpokládat velká síla a menší schopnost čarovat. Až dosud bylo vše perfektní, ale člověk nemůže dát na první dojem.
Rozpaky
Hra začíná uprostřed vesnice mírumilovných lidiček. Po chvilce potloukání se vesnicí jsem pochopil, že není třeba se zde zdržovat. Vyrazil jsem tedy ven mlátit pekelné stvůry.
Čeho se nedá nevšimnout, jsou neohrabané pohyby hlavního hrdiny. Panák chodí strašně toporně, jako by měl místo páteře pravítko, a když jde do strany, nepřirozeně se natáčí. Bohužel to nevypadá ani legračně.
Hned po opuštění vesnice jsem narazil na první nepřátele - zombie a dikobrazy, kteří na mě vystřelovali ostny. Bylo snadné je pobít. Každému stačila jedna rána, i když jsem měl v ruce jen oštěp, jednu z nejslabších zbraní ve hře. Časem snad přijdou těžší soupeři.
Krátce nato jsem narazil na první jeskyni, v níž žili červení čerti s mačetami a palcáty. Jaké ale bylo moje zklamání, když jsem tyto hrozné pekelné stvůry pobíjel jako mouchy stejně snadno jako předchozí nepřátele. Jedna rána mezi rohy a bylo po pekelníkovi. Čerti, ty lišky podšité, měli však jinou strategii. Tělesnou slabost nahrazovali množstvím. Vrhala se jich na mě celá stáda, a navíc je vždy ze zálohy jistil jiný pekelník, který po mě pálil ohnivé koule. Na věci to však nic moc neměnilo. Stejně jednoduše, jako jsem zabil jednoho čerta, jsem zlikvidoval celou jejich družinu, stačilo jen klikat myší.
Podobná situace byla i s ostatními nepřáteli ve vyšších úrovních hry, ať už vypadali jakkoli hrozivě. Je sice pravda, že ty nejsilnější jsem musel praštit i víckrát, ale mě dostali, jen když jich zaútočilo několik najednou.
Velké zklamání
Nejhorší na této hře je fakt, že hlavní hrdina je nesmrtelný. Když jsem ho včas neléčil a nechal ho zabít, ocitl jsem se živý a zdravý na začátku hry a mohl pokračovat. Na místě, kde mě předtím zabili, jsem nalezl mrtvolu a předměty, které jsem v době smrti měl u sebe, ale život šel prostě dál, jako by se nic nestalo. Bylo by to i logické. Když vás zabijí, musíte se přece vrátit na start. Ale tak to v Diablu není. Smrt tady není žádným trestem za neschopnost. Od začátku budete stejně začínat pokaždé, když se vrátíte k uložené pozici, ať už jste ji ukládali kdekoli. Funkce ukládání je navíc nedělitelně spojena s odchodem ze hry, takže pokaždé, když chcete hru uložit, musíte ji ukončit a naopak. Z toho plyne i nepříjemný fakt, že pozice pro uložení hry je jen jedna. Když jsem přesto ve hře pokračoval, narazil jsem na další nedostatek. Bylo úplně jedno, jak daleko jsem došel. O nic jsem totiž nepřišel. Když jsem se vrátil do jeskyní, které jsem už od pekelníků vyčistil, byli tam noví, a to dokonce ve stejném počtu jako předtím. Proč chodit někam daleko, když téměř stejně silné (či spíše slabé) protivníky najdu vždycky na začátku? Že bych snad ve vyšších úrovních získal lepší zbraně? Ale na co? Většina potvor se dá zabít holýma rukama, takže máte-li alespoň něco v ruce, jste prakticky neporazitelní. Bylo jedno, jestli jsem potvoru praštil drahým mečem, oštěpem nebo dřevorubeckou sekerou, účinnost byla vždy stejná. V tom případě jde tedy o poklady, které jsou někde ve vyšších úrovních skryty. Omyl! Ani v tom to není. Stejné předměty jsem našel i na začátku hry. Navíc byl problém je přemístit k obchodníkovi, protože můj neohrožený barbar unesl zhruba jen pět kilo - jednu sekeru, kopí a dvě vesty. Opravdový silák! Ale na druhou stranu, co s utrženými penězi. Co za ně koupit? Zbraně? Zbroj?
Propadák
Diablo II je velice ubohá hra, a kdyby ji neprovázela tak dobrá pověst, raději bych o ní ani nepsal. Nebylo by to ale fér vůči lidem, které by stejně jako mě mohl zlákat slavný titul. Za těch šestnáct set korun, co by vás Diablo II stálo, si raději kupte něco jiného.
