Satelity nabízejí velké množství televizních a hudebních kanálů, používají se k navigaci, při určování polohy aut, lodí i jednotlivých osob. Patří také k osvědčeným prostředkům přenosu telefonních hovorů po celém světě. V současnosti se navíc stávají prostředníkem pro rychlý přístup na internet.
Na oběžné dráze
Satelity jsou umělá tělesa vyrobená lidmi, která obíhají kolem Země, podobně jako planety obíhají kolem Slunce. Na oběžnou dráhu je vynášejí rakety a umísťují je v různých výškách nad zemským povrchem. Mohou to být nízké oběžné dráhy, na nichž se umísťují satelity systémů pro přenos mobilních telefonů a dat, nebo vysoké oběžné dráhy, ze kterých jsou satelity schopny pokrýt signálem oblasti kolem zemských pólů. Všechny tyto oběžné dráhy mají eliptický tvar.
Speciálním případem oběžné dráhy je dráha geostacionární, což je dráha nad zemským rovníkem ve výšce kolem 36 000 km. Po ní se pohybují satelity rychlostí, která je shodná s úhlovou rychlostí otáčení Země. Pozorovateli na Zemi se takový satelit jeví jako stálice, jasné nepohyblivé těleso.
Ke svému pohybu kolem zeměkoule družice nepotřebuje motor. Při přidělení rychlosti pro pohyb po oběžné dráze působí odstředivá síla a přitažlivá síla Země proti sobě. Satelit je tak udržován ve stále stejné rychlosti. Je ovšem také vybaven raketovým pohonem pro případ, že by se odchýlil ze své určené pozice. Poloha satelitu na oběžné dráze se udává ve stupních východně (E = East) a západně (W = West) od nultého poledníku. V současnosti je z území naší republiky vidět kolem padesáti geostacionárních družic.
Cesta signálu
Signál vysílaný ze Země se na satelitu zpracovává, zesílí a vysílá zpět k Zemi. Z výšky 36 000 km může každá družice pokrýt signálem jen určitou část zemského povrchu (teoreticky maximálně jednu třetinu). Ve skutečnosti pokrývá daleko menší území, protože na krajích těchto pokrytých území signál značně slábne. Pokrytí signálem si lze představit jako plochu ozářenou kapesní svítilnou. Ve středu ozářené zóny je přijímaný signál silný, dále od středu signál (světlo) slábne.
Signály ze satelitu můžeme přijímat pouze v případě, že je přijímací anténa instalována v oblasti, která je ze satelitu vidět. K příjmu satelitního signálu se musí instalovat přijímací anténa a satelitní přijímač (tzv. receiver), který se propojí s televizorem. Anténu je nutné nasměrovat tak, aby směřovala na satelit, z kterého hodláme signál přijímat.
Zpravidla se nemluví o příjmu televizních programů, ale o příjmu kanálu, v kterém se programy přenášejí. Z pozemní stanice se totiž přenáší na satelit v určitém přiděleném kmitočtovém pásmu více kanálů najednou. Kanály se na satelitu zpracovávají v tzv. transpondérech, zesilují se a vysílají jako společný blok (multiplex) směrem k Zemi. Divák si potom přijímačem z tohoto bloku vybere kanál, o který má zájem.
Nasměrování antény
K nasměrování antény je nutné určit dva úhly. Za prvé azimut, úhel natočení antény v horizontální rovině, a za druhé elevaci, úhel, který svírá horizontální rovina s myšleným paprskem vycházejícím z antény na satelit. Pro nalezení těchto úhlů existují výpočty, grafy a tabulky.
K příjmu satelitních signálů se většinou používají parabolické antény, existují však i jiné antény, např. ploché, kulové, ve tvaru čočky či trychtýře. Velikost antény záleží na síle signálu. Ve středu zóny pokryté signálem postačí menší průměr paraboly, s větší vzdáleností od středu je nutné počítat s parabolami větších průměrů.
Na dva skoky
Poslat signál z dějiště OH v Sydney do střední Evropy přes jediný satelit není technicky uskutečnitelné. Důvod je jednoduchý. Na oběžnou dráhu nelze umístit družici, ze které by bylo vidět na Austrálii a současně na naše území. Stejné je to při přenosu signálu z Ameriky nebo východní Asie. V takovém případě se používají satelitní cesty, které se označují jako přenosy signálu na dva skoky. Z místa přenosu, např. z USA, se odešle signál na satelit, který je vidět jak odtud, tak ze západní části Evropy, např. ze Španělska či Velké Británie. Stanice v Evropě, která na tento satelit vidí, přijme signál a vyšle jej na jiný satelit, jenž pokrývá Evropu (např. satelit ASTRA nebo Eutelsat). Až z tohoto druhého satelitu se dá signál přijímat ve střední Evropě. Pro přenos televizních signálů z OH není podstatné, který satelit je bude zprostředkovávat. Česká televize je napojena na síť orga-nizace EBU (Euro-pean Broadcasting Union), která zajistí cestu signálů ze Sydney do Evropy. EBU bude po dobu OH nepřetržitě zajišťovat pět kanálů, které se budou ve studiu České televize nahrávat a záběry nahrávek se budou vysílat přímo, nebo ze záznamu. Pro spojení studia České televize s našimi reportéry v Sydney poslouží i pozemní oboustranné kabelové spojení k získání komentářů a informací, které doplní videozáznamy převzaté z EBU.
Antény pozemních stanic
Přenos signálů z pozemní stanice na satelit zajišťují střediska, která jsou vybavena velkými parabolickými anténami jak pro vysílání, tak pro příjem. Není zvláštností setkat se s parabolami o průměru kolem 15 m i více. Kromě pevně instalovaných antén se používají i antény mobilních terminálů, které snímají záběry dané události a signál s těmito informacemi odešlou na satelit. Ten je dále vysílá do některého z televizních studií, jež je zpracovávají a vysílají pozemní nebo satelitní cestou dál. Tato cesta signálu se označuje jako přenosový kanál mezi místem dění událostí, satelitem a studiem.
POZEMNÍ SATELITNÍ STANICE
SNG (Signal News Gathering) představuje mobilní pozemní stanici, která je schopna přenášet signály na satelit. Pozemní stanice, která signály přijímá a dále je vysílá, se nazývá teleport.
VSAT (Very Smal Aperture Terminals) je stanice s menšími parabolami pro satelitní přenos dat.
