Zvířata jsou zkrátka od přírody vybavena lépe - je to však často jejich jediná zbraň, která jim umožňuje přežití. Rychlost a sílu potřebují, aby unikla nepřátelům, ubránila mláďata, ulovila dostatek kořisti. Pojďme se podívat na takovou malou zvířecí "olympiádu" - jaká zvířata by v jednotlivých disciplínách stanula na stupních vítězů? A jaké výkony by musel podávat člověk, aby je překonal?
Sprint
V této disciplíně má člověk mnoho soupeřů, kteří jsou výrazně lepší než on. Prakticky všichni kopytníci, řada velkých šelem a mnoho zvířat z jiných skupin dovede vyvinout rychlost, jaké člověk nikdy nedosáhne. Dokonce i cyklisté by měli co dělat, aby některým zvířatům stačili. Za nejlepšího sprintera na světě se obvykle považuje gepard (Acinonyx jubatus), na krátkou vzdálenost může běžet rychlostí až 100 km/hod. a jeho zrychlení je téměř stejné jako u F 1 - během tří vteřin dosáhne rychlosti 90 km/hod. Vynikajícími sprintery jsou však i zajíci (r. Lepus), kteří mohou vyvinout rychlost až 80 km/hod., klokan obrovský (Macropus giganteus) dokonce 88 km/hod. nebo vlk (Canis lupus), který při útoku či útěku krátkodobě sprintuje rychlostí téměř 70 km/hod.
Vynikající běžce najdeme i mezi opeřenci, neslavnějším sprinterem je pštros dvouprstý (Struthio camelus), který je schopen běžet rychlostí 72 km/hod.
Běhu před létáním dává při lovu hadů přednost také pouštní kukačka kohoutí (Geococcyx californicus), při pronásledování kořisti může vyvinout rychlost až 42 km/hod. Plazi jsou na rozdíl od lidských představ docela pomalá zvířata, naše ještěrky mají sice prudké pohyby, ale v běhu je snadno překoná i netrénovaný člověk. Nejrychlejším běžcem mezi ještěry je černý leguán r. Ctenosaura, kterému byla naměřena nejvyšší rychlost 35 km/hod.
Běh na dlouhé tratě
Má-li zvíře uběhnout delší vzdálenost, musí šetřit energií, běží proto mnohem pomaleji (stejně jako člověk) než při prudkém sprintu při závěrečném útoku na kořist nebo při útěku před bezprostředním nebezpečím. Přesto většina výše jmenovaných běžců uběhne bez velkých problémů i několik stovek metrů až desítek kilometrů mnohem rychleji než člověk. Vytrvalými běžci jsou antilopy, vlci, ale i klokani či pštrosi - jsou schopni běžet po delší časový úsek rychlostí téměř 40 km/hod. Zlatou medaili za rychlost a vytrvalost by si však nepochybně odnesl vidloroh americký (Antilocapra americana), kterému byla na šestikilometrové trati naměřena průměrná rychlost 56 km/hod. Jen o málo pomalejší je na dlouhé tratě i náš obyčejný zajíc (Lepus europaeus).
Let
Tento způsob pohybu je vlastní pouze zvířatům, protože však mnoha druhům nahrazuje běh, nemůžeme ho ve zvířecí "olympiádě" vynechat. Zcela bez konkurence je v této disciplíně sokol (r. Falco) - při střemhlavém letu při pronásledování kořisti běžně dosahuje rychlosti 180 km/hod., doložený rekord (nejvyšší naměřená rychlost) však je 350 km/hod. Přírodovědci ovšem předpokládají, že je schopen letět ještě rychleji, jen to dosud nebyli schopni změřit a ani nedokážou vysvětlit, jak je možné, že křehké ptačí tělo tuto rychlost bez problémů snáší. Při delším přímém letu, např. při pronásledování, dosahuje sokol rychlosti až 100 km/hod.
Stejně rychle však mohou létat i jiné druhy ptáků - mezi nejrychlejší letce patří překvapivě poměrně velké a zdánlivě těžkopádné druhy - kachny a husy. Morčák prostřední (Mergus serrator), kajka mořská (Somateria mollissima) a mnozí další jsou schopni letět rychlostí 90 - 100 km/hod. Nejrychlejším vytrvalostním letcem na dlouhé tratě však je albatros stěhovavý (Diomedea exulans) - bylo dokázáno, že uletí 800 km průměrnou rychlostí 56 km/hod.
Neuvěřitelně rychlé letce najdeme i mezi hmyzem. Zcela bez konkurence jsou vážky, svou kořist pronásledují rychlostí až 50 km/hod. O další medaile by soupeřili někteří dvoukřídlí a stěhovaví motýli - např. ovád hovězí (Tabanus bovinus) nebo lišaji r. Sphynx mohou létat rychlostí až 39 km/hod.
Skok do dálky
Skoky zastupuje na olympiádě celá řada disciplín - od prostého skoku do výšky nebo do dálky až po trojskok či skok o tyči. Zvířata se ovšem přidržují pouze oněch prvních dvou jmenovaných disciplín. A přednost dávají skokům do dálky, kterými se mohou rychle vzdálit z dosahu nepřítele. Většina vynikajících skokanů se vyznačuje tím, že má mimořádně dlouhé a silné zadní nohy, kterými se při skoku odrážejí.
Zlatou medaili by nepochybně získaly blechy, jsou schopné přeskočit až stodvacetinásobek své velikosti (průměrně velký člověk by podal stejný výkon, kdyby skočil kolem 200 m). Délkou svých skoků prosluli klokani - klokan rudý (Macropus rufus) se vzdaluje od nepřítele skoky dlouhými až 13 m a na útěku je schopen překonat překážku 3 m vysokou.
V poměru k velikosti to samozřejmě nejsou žádné extrémní výkony, ale pro člověka jsou zcela nedosažitelné. Před klokanem by se však umístila mnohem drobnější zvířata - některé žáby, a dokonce i náš zajíc, který je schopen jediným skokem překonat vzdálenost 4,5 m. Drobný, 5,5 cm dlouhý skokan Ptychadena oxyrhynchus má osobní rekord 5,32 m (tj. téměř stonásobek své délky) a náš skokan štíhlý (Rana dalmatina) běžně skáče přes 2 m. Důstojným soupeřem skokanů by byla i sarančata - jsou schopna překonat více než desetinásobek délky svého těla.
Plavání
Člověk je tvor suchozemský, přesto si osvojil a oblíbil i pobyt ve vodě. Pohybuje se v ní však pomalu a neobratně a nezkušený plavec se dokonce může utopit. Zato mnohá zvířata ve vodě zdomácněla, a nemusí jít vždy jen o ryby, jimž je voda domovem. Voda je ovšem zcela zvláštní prostředí - na jedné straně živočicha nadnáší, ale zase mu při pohybu klade značný odpor. Nejrychlejšími plavci jsou proto zvířata, která odporu vody přizpůsobila tvar těla.
Nikoho by proto nemělo překvapit, že plaveckými rekordmany jsou některé velké silné ryby. První místo by podle měření zoologů obsadil mečoun obecný (Xiphias gladius), jemuž byla naměřena rychlost až 130 km/hod. Příbuzný plachetník atlantský (Istiophorus platypterus) dosahuje na krátké vzdálenosti až 110 km/hod. a tuňák obecný (Thunnus thynnus) až 100 km/hod. Obávaní žraloci zůstávají daleko za polem těchto plaveckých přeborníků - nejrychlejší z nich, žralok modravý (Prionace glauca), má osobní rychlostní rekord 69 km/hod., rychlost ostatních žraloků se pohybuje kolem 30 km/hod.
Ani většina kytovců nepatří mezi nejrychlejší plavce, prokazatelně nejrychlejší je plejtvák sejval (Balaenoptera borealis), jemuž byla naměřena rychlost 65 km/hod. Za ním by na stupních vítězů stanula kosatka (Orcinus orca) a vorvaň (Physeter macropus), kteří se hlubinami řítí rychlostí až 55 km/hod., zatímco mohutná velryba grónská (Balaena mysticetus) není schopna plavat rychleji než 10 km/hod. Mezi ploutvonožci je nejrychlejší lachtan kalifornský (Zalophus californianus), kterému byla naměřena rychlost 40 km/hod., a opeřeným plaveckým přeborníkem je tučňák oslí (Pygoscelis papua) s rychlostí 27 km/hod. Obdivovaná vydra, plavecký vzor mnoha suchozemců, dosahuje při pronásledování ryb něco málo přes 7 km/hod., to jí však úplně stačí, většina sladkovodních ryb není o mnoho rychlejší. I obávaná štika plave při útoku nanejvýš 10 km/hod.
SKOK DO VÝŠKY
Ve skoku do výšky jednoznačně vedou chvostoskoci, přeskočí se 40x. Aby člověk podal stejný výkon, musel by přeskočit laťku ve výšce 60 - 70 m. Pozoru-hodný výkon v této disciplíně podávají tučňáci kroužkoví (Pygoscelis adeliae) - hravě vyskočí do výšky 180 cm, ale z vody, nemají tedy pevný odraz, jaký potřebují jiní skokani. Již zmiňovaný skokan štíhlý je nejen vynikající ve skoku do dálky, ale také do výšky - z místa přeskočí tři čtvrtě metru.
RYCHLEJŠÍ NEŽ ZÁVODNÍ AUTO
Úplně nejlepšího sprintera - v porovnání s velikostí - najdeme v říši hmyzu. Je jím šváb americký (Periplaneta americana), kterému byla naměřena rychlost 5,4 km/hod. To znamená, že za vteřinu uběhne padesátinásobek své vlastní délky. Stejného výkonu by člověk dosáhl v případě, že by běžel rychlostí 330 km/hod.!
