"Patrik je neskutečně rodinný typ," prozrazuje na svého muže manželka Jarka. "Málokdo by to do něj řekl, ale děti doslova zbožňuje. Klidně můžu odjet na pár dnů z domova a vím, že se bez problémů o Patrika i Valentýnku postará. Když byla holka menší, zvládl všechno, krmil, přebaloval. Někdy jsem si až říkala, že to není normální. Ale on má děti opravdu moc rád. Často se stává, že se jdeme projít a potkáme plno lidí s dětmi. Jejich tátové si jich ani nevšimnou, Patrik ne. I cizí dítě si alespoň pohladí po vlasech nebo na ně udělá nějakou rozpustilou grimasu."
Trnitá cesta na fotbalový Olymp
Do kraje kolem řeky Mersey, odkud před čtyřmi desítkami let vyrazili Beatles dobývat svět, přišel Patrik krátce po EURO 1996. Právě tam si ho vyhlédl tehdejší manažer a trenér slavného FC Liverpool Roy Evans. To už měl za sebou roční angažmá v Borussii Dortmund. "Němci o mě projevili zájem, a taková nabídka se neodmítá," vzpomíná. Odešel ze Slavie před sezonou, v níž červenobílí získali téměř po půlstoletí titul. Nelitoval? "Ani moc ne, vždyť já ho získal taky! S Borussií." Jenže při oslavách vítězství v Bundeslize už věděl, že po prázdninách zamíří jeho kroky za kanál La Manche, do kolébky kopané.
Přišel a zazářil jako kometa. Dělová levačka, nádherné góly, okamžitě se stal miláčkem fanoušků. A taky fanynek. Sympaťák, dlouhé černé vlasy vlající při sebemenším pohybu provokativně dozadu... Dodnes musí po domácím zápase doslova prchat ze šaten do auta, které manželka takticky přistaví pokaždé k jinému východu.
Pak přišla krize. Zranění, výpadek formy, trenér ho přestal stavět. Na hřiště se dostával na deset patnáct minut, nebo taky vůbec. "Takhle se to táhlo skoro rok a půl, byl jsem pořádně otrávený," vzpomíná Patrik Berger. "Loni po sezoně, bylo to zrovna v průběhu mistrovství světa, jsem byl rozhodnut odejít. Nabídky jsem měl. Ozvalo se AS Roma, potom Benfika Lisabon. Obojí by se mi líbilo. Vynikající fotbal, teplo, moře, sluníčko..." Jenže do Liverpoolu nastoupil jako asistent Gérard Houllier. Francouz, fotbalový stratég, psycholog. Okamžitě poznal, co v Patrikovi je, co mu na hřišti nejvíce vyhovuje a jak nejlépe využít jeho obrovský potenciál. Byl to on, kdo prosadil ve vedení klubu stop Patrikovým choutkám na odchod, byl to on, kdo mu začal dávat dostatek příležitosti a prostoru k realizaci fotbalových kvalit. Když pak loni na podzim rezignoval pod tlakem veřejnosti a médií hlavní kouč Roy Evans a na jeho místo nastoupil Houllier, měl Patrik definitivně zelenou. A čas ukázal, že Francouz vsadil na správného koně. "Chtěl po mně jediné - bránit. Já jsem byl zvyklý hrát jenom dopředu, zpátky se mi nikdy moc nechtělo. On mě přesvědčil, že jako záložník musím lítat po hřišti nahoru-dolů. Chvíli trvalo, než jsem překousl, že se musím otočit, mazat zpátky a snažit se znovu vybojovat balon. Ale už i malý fotbalový žáček ví, že s míčem se běhá daleko líp než bez něj."
Zůstal klukem
V zahraničí působí už pátým rokem. Za tu dobu se změnil hlavně fotbalově. Vyzrál, poznal, co obnáší stoprocentní profesionální přístup k práci, která mu je obživou i zábavou zároveň. Je to vidět na hřišti i mimo ně, třeba ve vztahu k novinářům. Lidsky zůstal stejný. Pořád je to úplně normální kluk. Hravý, soutěživý typ s darem od pánaboha. Na co sáhne, to se mu daří. Tenis, golf i ping-pong. S otcem se hecuje při střelbě na koš, protože se mu líbí basketbal a zbožňuje Michaela Jordana. "Věčná škoda, že už skončil. Setkat se s ním, za to bych dal cokoli," říká. Po večerech doma trénuje v Anglii tolik populární šipky, nebo strká kulečník, který dostal od manželky loni k narozeninám. Zelený stůl uprostřed velkého obyváku k tomu přímo svádí, takže souboje s Vláďou Šmicrem jsou téměř na denním pořádku. Ale taky má rád pohádky, hraje si s dětmi, sbírá cédečka a videokazety s pohádkami a českými filmy - má jich doma už plnou polici. "To především kvůli dětem." Přestože žije v městě Beatles, hudba vlasatých Brouků mu už nic moc neříká. "Jsem přece jen jiná generace, mám rád tvrdší muziku. Jenže pustit si ji můžu, jenom když jsem doma sám. To pak duní barák v základech. Ozzy Osbourne, Alice Cooper..."
Skvělý fotbalista, profík se vším všudy. Pozorný manžel, zodpovědný otec. Ale hlavně úplně normální kluk.
