Parametry míče
Fotbalový míč je pro nás asi nejlepší reprezentant sportovního náčiní, ale jen opravdu zasvěcení vědí, jaký byl jeho historický vývoj. Pravidla FIFA (Fédération Internationale de Football Association) určují, že míč má mít obvod mezi 68 až 71 cm, tedy průměr od 21,65 cm do 22,60 cm. Vážit by měl od 396 do 453 g. O materiálu se pravidla nezmiňují. Proč také, v době, kdy vznikala, bylo samozřejmostí, že to bude kůže. Brzy se ukázalo, že k výrobě pláště míče se nehodí každý kus hověziny. Krk, boky a končetiny jsou za života zvířete velmi namáhány a nemohou poskytnout kůže na míč trvalé hodnoty. Nejlépe se hodí krupon ze hřbetu.
Hledání optimálního řešení
Způsob stříhání a sestavení dílů nutných pro dosažení celkového kulového tvaru byly určitě šarádou a dalo moc přemýšlení, jak na to. Dlouho pak to bylo 18 proužků kůže, lépe řečeno šest trojic proužků, sestavených navzájem v úhlu 90o. Pokud bylo vše dobře sešito, kůže bez chyby a duše uvnitř hladce nafouknuta, pak byl výsledkem míč, o kterém se dalo prohlásit, že je kulatý. V jednom místě zůstala mezi díly mezera, ohraničená vyraženými dírkami. Tudy se vkládala duše, která se nafoukla hustilkou, krček se dokonale zavázal, aby míč během hry nesplaskl, a vtlačil se pod plášť. Mezera se pak "ženglí" sešněrovala jako boty. Mnohem později se objevily míče bez šněrování, s vloženou duší, která se nafukovala speciální hustilkou. To už byl pokrok.
Později se šily míče ze sestavy upravených kruhových úsečí, pak se zase výrobci vrátili k proužkům. Plášť musel být dobře promaštěn, aby v případě deště nenasál příliš vody, jinak míč ztěžkl a byl k neukopnutí. Zvlášť nepříjemné to bylo, když začali hráči obouvat nové, lehčí kopačky, které nebyly právě vhodné pro takový těžký balon. Ukazovala se tedy potřeba vyrábět míče z materiálu, který by nevlhl.
Fotbal v televizi
Výrazný vliv na vývoj fotbalového míče měla televize. Na přelomu padesátých a šedesátých let se započalo ve světě s vysíláním zápasů místních soutěží a nakonec i mistrovství světa a na tehdejší černobílé obrazovce se světlý míč nedal dobře sledovat. O opakovaných záběrech si všichni tehdy mohli nechat jenom zdát. Stoupající četnost mezinárodních střetnutí také prokázala, že ne všichni mají, pokud se týká míčů, stejné podmínky k tréninku a hře. Vyvstávaly nároky na shodnou kvalitu, optimální pružnost, dokonalý let vzduchem, neměnnost vlastností během zápasu. To vše se do té doby nesledovalo, fotbalista však při hře každou změnu pozná. Při střetnutí s jihoamerickými mužstvy se navíc prokázalo, jak může citlivé nahuštění ovlivnit vedení míče u nohy hráče.
Reklama na míči
Brzy v tomto sportu začínalo jít o veliké peníze. Různé firmy zjistily, že televizní zápasy jsou výtečným reklamním prostředím a prostředkem, a začala bitva o dresy a kopačky. V tomto směru pronikla bezesporu do popředí firma Adidas. K její cti budiž řečeno, že mnoho prostředků, které vydělala, věnovala právě na vývoj nového typu fotbalového míče. I na něm měla nakonec reklamu. Už v roce 1970 se na mistrovství světa hrálo s černobílým balonem zcela nové, zajímavé sestavy. Míč už neměl žádné proužky, ale 12 pětiúhelníků propojených 20 šestiúhelníky. Dalších třicet let se tato koncepce nezměnila, jenom byla novými počítačovými analýzami dále vylepšena.
Míče však byly stále kožené, i když impregnované, aby nepřijímaly vodu, vyrobené z měkké a vláčně vyčiněné kůže, dokonale šité polyamidovými vlákny a nakonec natírané mnohoúčelovým polyuretanem. Pokrok se však nezastavil a v roce 1986 se na mistrovství světa objevila další novinka, kterou opět vyvinula firma Adidas. Po dlouhá desetiletí používanou kůži nahradil nový materiál. Plášť byl celý z umělé hmoty sendvičového charakteru, jenom duše byla z přírodního latexu. Vrchní vrstva je z několika povlaků polyuretanu, odolného vůči změnám teploty i slunečnímu záření. Pod nimi je vrstva syntetické pěnové gumy, neoprenu, zcela odolné vůči pronikání vody. Nejspodnější vrstvu tvoří pletivo z impregnované technické tkaniny, zaručující tvarovou stálost a mechanickou pevnost.
VÝROBA MÍČE
Připravených 32 dílů se až čtyři hodiny pečlivě sešívá ručně 18 metrů dlouhou nezničitelnou polyamidovou nití. Plášť se šije naruby až na posledních sedm či devět stehů. Tehdy se musí obrátit na líc, vložit duši a pak došít - jak, to už je tajemství, jež se neprozrazuje.
TESTOVÁNÍ
Než se míč určité firmy dokutálí na hřiště při velkých utkáních, jako je mistrovství světa či liga mistrů, musí nejprve prodělat řadu zkušebních testů, ověřujících a zaručujících jeho kvalitu. Počítačem řízená a vyhodnocovaná kontrola kulatosti se provádí v několika osách a udává, do jaké míry je průměr míče konstantní. Ve vzduchovém kanálu se kontroluje odpor vzduchu. Jinde se sleduje eventuální změna tvaru a opotřebení po mnohonásobném namáhání tlakem. V dalším zařízení se míč vystřeluje rychlostí 200 km/h proti zkušební stěně a kontroluje se po 400, 800, 3200 či 4800násobném dopadu. Když to přečká bez deformací a opotřebení, musí ještě prodělat zkoušku nasákavosti vodou v rozličně dlouhých cyklech.
