Evropa míří na Mars

Dobývání rudé planety bylo zatím doménou ruských a amerických vědců. Na povrch Marsu dopadlo nebo dosedlo několik sond vyrobených v obou státech. Je třeba uznat, že Američané byli úspěšnější. Při posledních expedicích ale nepřálo štěstí nikomu. Expedice NASA - Mars 98 Climate Orbiter se ztratila při navádění na oběžnou dráhu Marsu, sonda Mars Polar Lander vyslaná vloni v lednu nikdy nezačala na povrchu planety pracovat a ruská mise Mars 96 ztroskotala již během opouštění Země. Na rudou planetu se ale chystají i vědci dalších zemí. K Marsu se blíží japonská sonda Nozomi (Naděje), která byla na svoji pouť vypuštěna velice originálním způsobem v roce 1998. Sonda energii potřebnou k letu nezískala pomocí výkonných motorů, ale díky vesmírné mechanice. Nozomi nabrala rychlost několika složitými manévry okolo Země a Měsíce, při nichž ji nebeská tělesa svou gravitací dostatečně zrychlila. Pak sondě stačil minimální zátah motorů a Nozomi vyrazila na místo určení, kam by měla doletět v roce 2003. Původní plán sice počítal s tím, že u Marsu bude už na sklonku roku 1999, ale kvůli chybě v navigaci i nedostatku paliva došlo ke zdržení a sonda letí k rudé planetě po delší trase.

Evropský projekt

Jeden z největších projektů mířících k Marsu je Mars Express, připravovaný Evropskou vesmírnou agenturou (ESA European Space Agency). Tento projekt je tvořen dvěma vesmírnými stroji - družicí Mars Express, která bude pracovat na oběžné dráze Marsu, a sondou Beagle 2 (první Beagle byla loď, na níž Darwin uskutečnil svou objevnou výpravu kolem světa), která bude po přistání na povrchu Marsu pátrat po životě na této planetě.

Let k Marsu

Mise by měla být zahájena v létě roku 2003, kdy bude Mars vzdálen od Země jen 160 milionů kilometrů. Mars Express s připojenou sondou Beagle 2 bude za hranice zemské přitažlivosti vynesen ruskou raketou Sojuz. Celá expedice je koncipována jako projekt s minimálními náklady, vše je velice dobře propočítáváno s ohledem na "spotřebu" peněz a ruské nosiče se jeví jako ekonomicky nejvýhodnější. Půjde-li vše podle plánu, dorazí Mars Express k rudé planetě přibližně ve stejné době jako japonská Nozomi a oba stroje budou pracovat společně. Mars Expres bude pozorovat povrch planety a Nozomi studovat její ionosféru.

Mars Express

Družice Mars Express bude vybavena unikátním systémem radarů schopných nahlížet několik metrů pod povrch planety a pátrat po vodě nebo ledu. Dalším neméně důležitým úkolem tohoto vesmírného stroje bude pořízení snímků povrchu Marsu ve vysokém rozlišení. Vzniknou tak první kompletní mapy Marsu v rozlišení 10-50 metrů na pixel a ve vybraných lokalitách (budoucích přistávacích zónách, polárních oblastech, kaňonech a místech s velkým množstvím usazenin, které by mohly prozradit více o historii planety) dokonce v rozlišení okolo 2 metrů na pixel. Mars Express by měl na oběžné dráze rudé planety setrvat více než jeden marsovský rok (687 pozemských dní).

Beagle 2

Beagle 2 se s Marsem seznámí podstatně blíže. Na jeho povrch by měl přistát podobně jako americký Mars Pathfinder (stroj, který uskutečnil zatím poslední úspěšnou misi NASA k Marsu), zabalený v nafukovacích balonech. Sonda, která se celou dobu cesty ze Země poveze v družici Mars Express, ji nad povrchem Marsu opustí a začne vlastní vahou padat k rudé planetě. Rychlostí 32 000 km/h proletí marsovskou atmosférou a pomocí ochranných štítů se o ni zbrzdí. V následujících chvílích budou štíty odhozeny, po několika okamžicích se otevře brzdicí padák a nafouknou se tři ochranné balony (airbagy). Po dosažení vhodné výšky a rychlosti dojde k odpojení padáků a Beagle 2 chráněn airbagy relativně měkce dopadne na povrch planety.

Jeden rok na Marsu

Přistání se uskuteční během marsovského jara na severní polokouli této planety, v místech, kde se v dávné minulosti nacházela voda a kde jsou stopy po vodní erozi (podle posledních informací jsou ale stopy na povrchu planety spíše pozůstatkem po ledovcích než po tekoucí vodě). Beagle 2 by zde měl provádět plánovaný výzkum minimálně po příštích 180 dní, v případě, že by vědci na projekt získali další prostředky, mohla by mise pokračovat dále a ukončila by ji zřejmě až krutá zima, která na Marsu zavládne asi jeden pozemský rok po přistání - obrovský mráz pak zřejmě sondu zničí.

Mimozemské vybavení

Beagle 2 v sobě poveze robotické rameno (na které bude možné připojit několik různých nástrojů) a malého robotka, označovaného jako "krtek PLUTO" (PLanetary Undersurface TOol - planetární podpovrchový nástroj). Krtek spojený pomocí kabelu se sondou bude robotickým ramenem naveden do povrchu planety, načež se zavrtá 1,5 metru hluboko a urazí vodorovně dalších 5 metrů. Během své cesty bude získávat informace o složení hornin pod místem přistání. Robotické rameno (nazývané PAW) je určeno ke zkoumání hornin. Může využívat několik nástrojů umožňujících zjišťovat složení hornin, míru jejich oxidace i zkoumat povrch vzorků mikroskopem s rozlišením až čtyř mikronů. Dalším nezbytným vybavením sondy bude fréza k odstranění zvětralých hornin, vrták k pronikání do hlubších vrstev kamenných vzorků a přirozeně kamera, která umožní vědcům pozorovat okolí.

Pátrání po životě

Hlavním posláním Beagle 2 bude pátrání po známkách života na rudé planetě. Zatím žádná expedice k Marsu nebyla lépe vybavena k průzkumu v této vědecké oblasti a ani se se žádnou podobnou expedicí v blízké budoucnosti nepočítá. Vědci se chtějí pokusit nalézt na Marsu uhlík C12, který je jedním ze základních prvků nutných pro vznik života. Ale i kdyby Beagle 2 na Marsu známky života nenašel, přinese jeho mise spoustu nových poznatků o chemických vlastnostech hornin na čtvrté planetě naší sluneční soustavy. Solární panely čtyři solární panely budou dodávat energii všem systémům na Beagle 2 Kamerový stojan kamera umístěná na tomto stojanu bude pořizovat panoramatické snímky okolí místa přistání Krtek PLUTO tento robotický vrták připojený pomocí kabelů se bude pohybovat pod povrchem Marsu a získávat vzorky hornin Robotické rameno pomocí sady výměnných nástrojů bude provádět výzkum veškerých získaných vzorků Sonda Beagle 2 připravena k práci veškeré vybavení musí být velice pevné, aby přestálo náraz při dopadu na povrch, lehké, aby jej bylo možné dopravit k Marsu, a musí odolávat obrovským výkyvům teplot (v noci se při příznivých podmínkách pohybuje teplota na Marsu okolo -70 °C)

NA KOMETĚ

V roce 2003 by měla odstartovat asi nejpozoruhodnější mise začátku nového tisíciletí - sonda Rosetta, provozovaná Evropskou vesmírnou agenturou (ESA), zamíří ke kometě Wirtanen, ke které po překonání 900 milionů kilometrů dorazí v roce 2012. Na kometě pak přistane sonda RoLand (Rosetta Lander), která bude zkoumat povrch tohoto nejprimitivnějšího kosmického tělesa.

SÍŤ NA MARSU

Jedním z velkých projektů budoucnosti na Marsu je Net Lander. Doby, kdy spolu jednotlivé státy závodily v dobývání vesmíru, snad skončí. V tomto projektu by se měly čtyři sondy patřící několika státům, umístěné na různých místech povrchu Marsu, spojit pomocí počítačové sítě. Tím by se získávání informací z této planety mělo rozšířit na mnohem větší plochu a současně by byly otestovány systémy komunikace na povrchu cizích planet.