To, jaký výkon je sportovec schopen podávat, závisí na mnoha okolnostech. Je-li někdo mimořádně nadaný sprinter, neznamená to ještě, že by si stejně dobře vedl i v dalších sportovních disciplínách. Kupříkladu Tomáš Dvořák sám brzy pochopil, že nemá "genofond", aby mohl být sprinterem schopným konkurovat černým běžcům, a začal se věnovat desetiboji, protože v mnoha disciplínách byl s to dosahovat nadprůměrných - nikoliv však výjimečných - výsledků.
Trénink šitý na míru
Kromě genetických předpokladů je třeba věnovat pozornost také individuálnímu přístupu v tréninku. Stejnou tréninkovou metodu nelze totiž používat u různých lidí. Je-li úspěšná u jednoho člověka, nedá se z toho vyvodit závěr, že také devíti dalším sportovcům přinese vynikající výsledky. Ti se sice mohou dostat na určitou úroveň, ale potom se jejich výkonnostní růst zastaví: dále už se zlepšovat nebudou, i kdyby se rozkrájeli. Trénink ideální pro Nováka nemůže mít zkrátka stejný efekt také u Vomáčky. Vomáčka se třeba dostane do první hokejové ligy, ale určitě už se neprosadí - na rozdíl od Nováka - v mezinárodní konkurenci. Ale kdyby bývali byli "ušili" pro Vomáčku vhodnou tréninkovou metodu vycházející z jeho předností, možná by se dostal až na samou špičku, kde se pohybuje Novák.
Hlava rozhoduje
Ovšem vybrat talentovaného sportovce s fyzickými předpoklady (pochopitelně: jiné hledáme u budoucího gymnasty a jiné u cyklisty nebo atleta) a sestavit mu perfektní trénink ještě samo o sobě nestačí. U sportovců častokrát o výsledku rozhodne to, jak jsou psychicky odolní. V takzvané absolutní špičce bývají všichni zhruba stejně připraveni a vyhrává ten, kdo "má lepší hlavu". Například o tenisových hráčích první světové stovky odborníci tvrdí, že tenis umějí všichni stejně dobře, ale šampioni jsou ti nejvíce sebevědomí, ba drzí; známý trenér a bývalý reprezentant v Davisově poháru Jan Kukal se dokonce vyjádřil, že šampionem se může stát jen "Happy gangster".
Talisman s sebou
Závodník také může být citlivý na sebemenší změny. Ráno vstoupí na hřiště jako první levou nohou místo pravé, jak je zvyklý, a tato drobnost ho rozhodí natolik, že ten den nepodá dobrý výkon. Řada sportovců u sebe nosí různé talismany, aby si i ve stresujících podmínkách zachovali určité zažité stereotypy, které jim napomáhají koncentrovat se. Někteří se po vítězství neholí, aby si uchovali sílu, jež je vedla k triumfu. Věří na stejná trička, čelenky (kanoista Martin Doktor se proslavil svým černým šátkem s pirátskou lebkou), neradi se loučí s kopačkami, v nichž vstřelili hodně gólů.
Faktorem snižujícím výkonnost může být i atmosféra v olympijské vesnici. Na někoho nepříznivě působí skutečnost, že se po celý den, od rána do večera, potkává se svými soupeři. Proto největší hvězdy vyhledávají soukromí a pronajímají si apartmány nebo celé domy, kde mají klid na soustředění.
Zvláštní rekord: Na olympiádě v Helsinkách v roce 1952 zvítězil Emil Zátopek v bězích na 5 a 10 kilometrů a ještě v maratonu. Od té doby se nikomu nic podobného nepodařilo a kvůli úzké specializaci (běžci na 5 kilometrů neběhají maraton a naopak) s největší pravděpodobností ani nepovede. ť
Materiály napomáhají rekordům
Zkvalitňování sportovních výsledků souvisí i s vývojem moderních materiálů. V minulosti se běhalo na atletické dráze se škvárou, dnes se závodníci utkávají na dráze z umělé hmoty. Tvrdší a pružnější povrch následně ovlivnil běžecký styl i podobu běžeckých bot. Dráha závodníkovi už neujíždí pod nohama, hřeby na tretrách jsou kratší. Nebo skok o tyči. Dnešní tyče jsou oproti dřívějším mnohem pružnější. Tyč se nejprve ohne a pak skokana vlastně vyhodí nahoru. V okamžiku, když se při výrobě tyčí začaly používat nové materiály, se rekordy v tomto sportu zlepšily o celý metr!
Továrny na olympioniky
Kam až se budou posunovat hranice lidských možností v příštím tisíciletí, to asi nelze jednoznačně říct. Možná jste už něco zaslechli o ovlivňování genetického vybavení jedinců, o klonování lidí s cílem získat jakési sportovní gladiátory. Společnost by "vyráběla" olympioniky jako na zakázku - narodil by se nový olympijský vítěz a překročil by dosud nepřekonané rekordy ve skoku do výšky. Narodil by se druhý a všichni by už předem věděli, že právě přišel na svět nejrychlejší člověk planety, který dokáže nemožné. Narodil by se třetí... Jenomže! Pak by to byla nuda. Sport by přestal být tím, čím pořád ještě je: krásným dobrodružstvím a detektivkou současně, kde předem nevíme, jaký bude mít konec (a mimochodem: co by si počaly všechny ty sázkové kanceláře?)
Utajené talenty
Na naší planetě žije šest miliard lidí. Spoustu sportovních talentů ale nikdy nikdo neobjeví. Souvisí to samozřejmě s úrovní systému sloužícího k jejich vyhledávání v různých částech světa. Například v rozvojových zemích je tento systém značně zaostalý, a tak tam mnoho nadaných sportovců zůstane neobjevených. Svého času měli nejlepší sys-tém výběru v bývalé NDR, kde se rodilo stejně šamipónů jako v desetkrát větším Sovět-ském Svazu nebo USA.
SKOK DO 21. STOLETÍ
Bob Beamon - 890 cm ve skoku dalekém. Když Beamon na olympijských hrách v Mexico City dne 18. října roku 1968 zaznamenal tento výkon, nikdo tomu nemohl uvěřit. Při skoku měl tenkrát ideální podmínky; do zad mu foukal vítr v maximálně povolené míře 2 metry za vteřinu a dokázal využít nadmořské výšky 2248 metrů - čím vyšší totiž je, tím rychleji se dá v řídkém vzduchu běžet a dál skočit. Okamžitě se začalo hovořit o skoku do 21. století. Ani sám Beamon, ani nikdo jiný se 890 cm dlouho nepřiblížil. Až v roce 1991 přišel Mike Powell a skočil 895 cm. Rekord Boba Beamona odolával bezmála třiadvacet let. Od Powellova rekordu se zase prozměnu čeká, kdo bude mít u svého skoku jako první číslo začínající devítkou.
BĚH DO 21. STOLETÍ
Jarmila Kratochvílová - běh na 800 metrů za 1:53,28 (26. července 1983) Výkon Jarmily Kratochvílové (uprostřed) z mítinku v Mnichově vévodí tabulkám již sedmnáct let. Jedná se o nejstarší světový ženský rekord v atletice. Není bez zajímavosti, že o jeho vylepšení usiluje i Ludmila Formanová, (vpravo) kterou Kratochvílová trénuje: pod jejím vedením Formanová loni získala dva tituly mistryně světa. Ale vypadá to, že v případě české běžkyně šlo skutečně o běh do 21. století. Kratochvílová se také stala i první ženou, která se na trati 400 metrů dostala pod 48 vteřin (10. srpna 1983 - 47,99 vteřin).
MIMOŘÁDNÉ REKORDY
Další rekordy mající šanci na dlouhověkost: Michael Johnson - běh na 200 metrů za 19,32 vteřiny (1. srpna 1996); Stefka Kostadinová - skok vysoký 209 cm (30. srpna 1987); Marita Kochová - běh na 400 metrů 47,60 vteřiny (21. července 1984)
