Ve stádu vysoké zvěře v době říje bojují mezi sebou jeleni o přízeň laní. Pravidla tohoto rytířského souboje jsou jasná. Nejsilnější jelen, tedy ten, který dokáže všechny své soky v hrůzyplně vyhlížejících srážkách přetlačit parohy, má výsostné právo oplodnit partnerky. Za tu námahu a týdny nekonečného obhajování pozice mu to zřejmě stojí, i když spíše než vlastní spojení se samicí ho, jak se zdá, uspokojuje nenahraditelný pocit vítězství a síly. Pro jelení stádo je tento přirozený výběr otce mláďat výhodný, neboť nejsilnější jedinec nese nejvýhodnější genetickou informaci pro potomstvo a je velká šance, že jeho mláďata budou v průměru silnější a odolnější než mláďata slabších jelenů.
V lidské společnosti se již od dětských let chlapečci na písku perou o přízeň holčiček, dospívající chlapci a muži volí zase jiné formy boje o budoucí partnerky, a vlastně celý život mužů je snahou prosadit se na úkor konkurentů v práci a v životě vůbec. I zde - podobně jako u jelenů - stojí v pozadí všeho snažení nepsané pravidlo, že silnější (úspěšnější) jedinec si může vybrat lepší (hezčí, výhodnější, bohatší) partnerku a zabezpečí svého potomka lépe než jedinec méně úspěšný.
U jelenů končí jen málokterý souboj tragicky, stává se přesto ojediněle, že oba bojovníci se zaklíní a posléze uhynou, aniž by se dokázali oddělit, případně jelen s netypickými parohy (vlivem genetické nebo metabolické poruchy roste jeden z nich do tvaru meče) svého soka probodne jako středověký rytíř. I u lidí končívá boj o partnera nezřídka tragicky - soubojem, sebevraždou nebo dokonce zabitím.
Silnější nemusí vyhrávat
Podobně jako u jelenů bojují o přízeň samic samečci nejrůznějších druhů zvířat: ryby, ještěři, hadi, želvy, ale taky ptáci a savci. Dokonce i tam, kde žádnou samičku široko daleko nevidíme a důvod souboje nám uniká, jde nakonec opět o snahu uhájit výsostné postavení ve skupině, hejnu nebo stádu, případně obhájit hranice teritoria. Samozřejmě především proto, aby vítěze nikdo neobtěžoval při oplodňování partnerek.
U některých zvířat to ale nemusí být tak prosté. Samečky zaujaté bojem zatím totiž leckdy při oplodňování překvapivě nahradí nenápadní a pro boj na veřejném kolbišti nedostatečně připravení samečci.
V pralesích Střední a Jižní Ameriky žijí drobní pěvci - pipulky (Pipridae). Samci jsou jasně zbarveni, často s kontrastními žlutými a červenými partiemi na hlavách a zádech, zatímco samice jsou nenápadně šedé. V době námluv se samci shromažďují na tradičních tokaništích, kde předvádějí na vodorovných větvičkách velice složitý tok. Ten je hlasitý a díky barvám samečků zdaleka nápadný. Hluk láká samičky, které se shromažďují v okolí tokanišť a provokují samečky k ještě bouřlivějším tancům. Jakmile si některá ze samiček vybere mezi tanečníky partnera, dojde k oplození a tím jejich vzájemný vztah končí. U některých druhů pipulek tančí dokonce několik samců společně a pouze jeden z nich se nakonec páří se samicí, i když sám bez pomoci rivalů by neměl šanci.
Až potud je vše jasné. Ovšem vedle překrásně zbarvených samečků byli objeveni i samečci nenápadní, podobající se spíše samicím. Ostatní samci je nepovažují za důstojné rivaly (možná je ani neregistrují), a tak zatímco se krasavci na větvích předvádějí a snaží, oni se, seč jim síly stačí, věnují něžnému pohlaví.
HRŮZOSTRAŠNÁ PODÍVANÁ
Samci ovcí a koz spolu zcela běžně bojují tak, že do sebe vrážejí hlavou ozbrojenou rohy. Tyto údery jsou tak tvrdé, že každý jiný tvor by je zaplatil zraněním nebo dokonce smrtí. Berani a kozlové si ale překvapivě nezpůsobují žádná zranění, protože jejich cílem není likvidace protivníka, nýbrž jeho vytlačení z kolbiště. Mají lebeční kosti (zvláště čelní) mimořádně zesílené a pevně spojené. Celý organismus je navíc díky stálým soubojům (trkají se již malí kozlíci) na tvrdé srážky přivyklý.
POZOR NA NOSOROŽCE
Rozzuřený nosorožec patří k nejnebezpečnějším zvířatům. Známe celou řadu případů, kdy útočící samec zabil člověka nebo převrhl a zničil terénní vůz. Jeho chování přitom bylo zcela pochopitelné, protože zaháněl nepřítele a vetřelce stejným způsobem, jakým zahání svého protivníka: neočekávaným úderem rohy do boku. Jenže zatímco člověk je zcela nepřizpůsobený (útok zpravidla nepřežije) a automobil má na boku jen obyčejný plech, nosorožec zde má nesmírně silnou a pružnou kůži doplněnou podkožní vrstvou tuku, takže úder, na který je připraven, přežije bez zranění.
