Není, ale po pravdě řečeno byste v někdejších chundelatých souputnících pastevců poznali dnešní výstavní krasavce jen stěží. "Na zoubek" se jim totiž podívali angličtí chovatelé, skuteční mistři svého oboru. Srst jim vyšlechtili delší a splývavější, postavu menší, nožky kratší. Snad nejvíce se původním tibetským ovčáckým psům podobá tibetský teriér, veřejnosti nejméně známý člen tohoto trojlístku. Je to spíš středně velký než malý pes (vysoký kolem 40 cm v kohoutku) se čtvercovou tělesnou stavbou a se sice delší, ale nikoliv až k zemi sahající srstí. Jemu byste i byli ochotní uvěřit, že mohl být platným pomocníkem u stád. Dodnes tento velmi robustní, pohyblivý a vytrvalý, zdravím a energií sršící pes nic nemiluje víc než dlouhé výlety do hor, kde se pohybuje mrštně jako kamzík. Přesto - nebo možná právě proto - je nejméně oblíbený.
Dnešní pohodlný člověk dává přednost jeho atraktivnějším a na pohyb méně náročným rodákům. Rozhodně to je škoda, protože veselý, inteligentní a nenáročný tibetský teriér patří k ideálním rodinným psům. Ani pověstného teriérského temperamentu se nemusíte obávat - ke svému jménu přišel omylem a s pravými teriéry nemá nic společného.
Snad už mniši v odlehlých tibetských klášterech před mnoha stoletími započali proces přeměny tvrdého ovčáckého psa na svého společníka a maskota. Mnichové věřili, že to byli právě tito malí chundelatí psi, kteří provázeli Buddhu na cestách a chránili ho, protože se v případě potřeby dokázali přeměnit ve lva. Proto se jim také říkalo "lví psi" a věřilo se, že přinášejí štěstí.
A vlastně na tom něco pravdy je: maličcí shi tzu a jen o málo větší lhasa apso přinášejí štěstí a radost lidem, s nimiž žijí, dodnes. Jsou nejenom krásní, ale mají také velmi hrdou, k cizím odmítavou povahu. V kruhu rodinném však bývají hraví, přátelští a něžní. Díky svému původu jsou mnohem robustnější a odolnější než většina ostatních společenských psů, neškodí jim dokonce ani celoroční pobyt venku. Toho někteří chovatelé zneužívají, zapomínajíce, že tito psi byli odnepaměti zvyklí žít v tom nejtěsnější kontaktu s člověkem a osamělost jim škodí. Jejich jedinou nevýhodou je péče o srst, která zabere dost času. Někteří pohodlní majitelé to řeší ostříháním nakrátko, my jsme však toho názoru, že kdo nemá dost trpělivosti a času na pravidelné česání a kartáčování, měl by si raději obstarat jiné plemeno. Bez srsti totiž lhasy i šicky přicházejí o svou hlaví ozdobu.
Sdílej
16. října 2000 • 01:00 Vyšlo v ABC 21/2000
Svět psích plemen - (IX. skupina podle FCI) Tibet je, jak známo, drsná horská země, kde se život s místními obyvateli zrovna nemazlí. Jak je potom možné, že odtamtud pocházejí plemena vyhlížející jako vystřižená z luxusního módního časopisu? Jak mohli mezi otužilými pastevci jaků obstát kuriózní tvorové s krátkýma nožkama a srstí dosahující až k zemi? Není to s jejich tibetským původem jen nějaký reklamní trik?
