Podivné ryby - "neryby" patří do řádu mořských ďasů (Lophiiformes) - už toto zařazení je dostatečně výstižné. Ještě výstižnější je však české pojmenování čeledi rozedrancovití (Antennariidae). Ryby skutečně vypadají jako rozedrané - tělo mají obrostlé nejrůznějšími třásněmi, výrůstky či hrbolky a bradavicemi. Ty slouží k tomu, aby ryba dokonale splynula s mořskými řasami či korály, v nichž nehybně číhá na kořist.
K maskování jí slouží i nezvyklé zbarvení - rozedranci jsou totiž jacísi chameleoni oceánu. Dovedou dokonale přizpůsobit své zbarvení barvě řas, korálů či jiného prostředí, v němž se skrývají. Svou barvu mohou v závislosti na prostředí také měnit - změna barvy přitom může trvat několik dní, ale také jen několik minut. Ostatně - dokladem jsou fotografie rozedrance Antennarius pictus - tyto tři zcela odlišně zbarvené ryby jsou stejného druhu a na mořském dně žijí vedle sebe v okruhu necelého kilometru a půl.
Maskování a barevná proměnlivost znesnadňují nejen jejich objevení na dně, ale i přesné určování jednotlivých druhů. Vědci, kteří rozedrance zkoumali, zjistili, že podle zbarvení rybu vůbec nelze určit. Jednotlivé druhy se od sebe liší především tvarem a uspořádáním paprsků hřbetní ploutve, zejména prvních, které jsou více či méně prodloužené a všelijak pozměněné. Závěry jejich výzkumu vedly k tomu, že se počet druhů rozedranců silně zredukoval. Z původních až 165 druhů (což je počet, který zahrnoval mnoho ryb stejného druhu, neboť vědce zmátlo jejich nápadně odlišné zbarvení) zůstalo po revizi celé skupiny pouhých 41 platných druhů.
Dravci na stráži
Při tření kladou rozedranci značné množství (i několik tisíc) droboučkých jiker spojených slizem do jakéhosi nepravidelného pásu. Sliz rychle vstřebává vodu z nejbližšího okolí, do níž samec během tření vypouští spermie. Pás slizem spojených vajíček po oplození vyplouvá vzhůru k hladině. Po několika dnech vývoje však vajíčka opět klesnou ke dnu, kde se z nich líhne plůdek. Maličcí "rozedranečci" se tak rodí do prostředí, v němž se mohou okamžitě ukrýt a zmizet z očí svým potenciálním nepřátelům.
Ale i mezi rozedranci existují výjimky, které potvrzují pravidlo. U jižního pobřeží Austrálie žije několik druhů rozedranců (např. vyobrazený 7 - 10 cm dlouhý Phyllophryne scortea), kteří kladou jen pár jiker, zato mnohem větších, než jsou jikry všech ostatních druhů. Tyto jikry zůstávají i po oplození na dně a jeden z rodičovského páru u nich zůstává a střeží je před nepřáteli. Je to pro něj docela výhodné - nápadné baculaté jikry lákají celou řadu zájemců, kteří by si na nich rádi pochutnali. Z útočníka se však i v tomto případě rychle stane kořist, téměř neviditelný strážce jiker není nikdy daleko a je vždy při chuti. Také pro jikry je to výhodné, pod bedlivým dohledem nenasytného rodiče mají mnohem větší šanci na přežití než jikry, které jsou ponechány svému osudu.
Rybařící ryba
Většina ďasovitých, a tedy i rozedranci, se vyznačuje přeměněným, nápadně prodlouženým prvním paprskem hřbetní ploutve, který zdánlivě vyrůstá z přední části hlavy. Ryba se pečlivě zamaskuje, ale tenoučké ilicium (právě tak se jmenuje onen přeměněný paprsek), zakončené masitým výrůstkem, zůstává dobře viditelné. Aby bylo ještě nápadnější, ryba jím všelijak vábivě kroutí a pohybuje nahoru a dolů nebo do stran.
Pro okolo plující rybky je tato návnada připomínající kroutícího se červíčka neodolatelná. Jakmile se však přiblíží ke "kořisti", stanou se samy kořistí. Před nimi se náhle otevře obrovská tlama a nic netušící rybku bleskově vsaje dovnitř. Celá akce trvá přibližně šest tisícin vteřiny, rybka okukující "červíčka" tu je - a najednou tu není. Pokud připlula v hejnu, okolní ryby si jejího zmizení vůbec nevšimnou. Za největšího a nejnenasytnějšího hltouna se mezi rozedranci považuje 30 - 40 cm dlouhý rozedranec Com-mersonův (A. commersoni) - tento poměrně velký druh je schopen pohltit rybu dvakrát delší, než je sám a neváhá požírat i jiné druhy rozedranců.
CHODCI PO MOŘSKÉM DNĚ
Rozedranci samozřejmě umějí plavat, pohybují se vpřed silnými, rychlými údery ocasní ploutve, ale jejich těžkopádné plavání často připomíná spíš žabí skoky. Tento způsob pohybu proto používají jen zcela výjimečně a dávají přednost chůzi. Mají totiž prsní a břišní ploutve přeměněné v jakési podivné neforemné končetiny, po nichž ryba obratně běhá po dně. Dokáže se tímto způsobem dokonce pomalu krok za krokem přibližovat k nic netušící kořisti.
BUDOUCNOST KRÁČEJÍCÍCH RYB
Rozedranci jsou typickými obyvateli tropických a subtropických moří celého světa. Žijí spíš v mělkých, většinou pobřežních vodách, kde nalézají dostatek úkrytů v porostech řas nebo ve spleti korálových útesů. Jejich osud je však s tímto prostředím pevně svázán, vzhledem ke svému usedlému způsobu života se nemohou přestěhovat jinam. Bohužel, mnohé korálové útesy jsou dnes ohroženy lidskou činností - nejen znečišťováním pobřežních vod, ale i nadměrnou turistikou a sportovním potápěním. A pokud zaniknou korálové útesy, nutně zmizí celý tento unikátní ekosystém včetně dosud dosti hojných rozedranců.
