Pro bohatá města nebo firmy je přímo prestižní věcí nechat si něco od Gehryho navrhnout a postavit. Bill Gates, nejbohatší člověk světa, zakladatel Microsoftu, neváhal dát dvě stě padesát milionů dolarů (nebo jinak: osm miliard korun), aby v americkém Seattlu mohlo vzniknout jedinečné EMP neboli Experience Music Project právě od Franka Gehryho. Je to dům, na jaký nikde jinde nenarazíte.
Slavný i vtipný
Gehry je slavný. Lze o něm dokonce uvažovat i jako o hvězdě svého druhu, což v architektuře není zrovna obvyklé. Objevuje se často v odborném i populárním tisku, soustavný zájem o něj projevují televizní stanice. Je vyhledáván nejenom pro to, co umí, a proto, že jeho věci vzbuzují mnohdy nadšení i odpor současně, ale zřejmě i proto, že mu není cizí smysl pro humor. Nenavrhuje pouze domy, ale také nábytek, židle. Protože je z Kanady, z kolébky ledního hokeje, dal některým názvy podle termínů z tohoto sportu, jako kupříkladu Krosček nebo Vysoká hůl a podobně. Jak jistě sami uznáte, k takovým pojmenováním těžko sáhne nějaký "suchar".
Spletité kořeny
Opravdu dobří architekti se pohybují naprosto samozřejmě po celém světě - stejně plynule, jako přecházejí z letadla do letadla, střídají i jazyky. Jsou to kosmopolitní osobnosti, které se cítí všude doma. Třeba Gehry - jak sám uvádí - se narodil v roce 1929 v kanadském Torontu. Ale protože se jeho rodiče, pocházející z Polska, v roce 1947 přestěhovali do USA, je pokládán za Američana. Však jej také před pěti lety časopis Time zařadil mezi pětadvacet Američanů s největším vlivem.
Jako Spielberg
Gehry se chová, jako by neuznával žádná omezení. Nehledí na tradici, dívá se dopředu. Od roku 1959, kdy byl postaven jeho první dům, jich vzniklo dalších dvacet sedm. Hodně jich je v Kalifornii (třináct), od osmdesátých let přibývají další i v Evropě (prvním byla Vitra Design Museum v německém Weilu nad Rýnem v roce 1987 a kupříkladu o deset let později vyrostlo ve španělském Bilbau nádherné Guggenheimovo muzeum), stejně jako v Japonsku. Svět architektury prostě chce Franka Gehryho asi stejně jako svět kinematografie Stevena Spielberga.
EMP
Vůbec nejčerstvější (28.) stavba od Gehryho byla otevřena 23. června 2000 v Seattlu, metropoli amerického severozápadu. Je to na první pohled klidné město obklopené divokou přírodou, jezery, horami i Tichým oceánem, kde se však navzdory panujícímu klidu - nebo možná kvůli němu - rodí skvělí muzikanti a kapely: Jimi Hendrix, Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden. Právě hudbě je věnováno EMP, které má v názvu Experience, tedy česky zkušenost, což bylo i jméno Hendrixovy kapely.
Něco takového se jen tak nevidí. I když je to dům mnohem nižší, zastiňuje blízkou rozhlednu Space Needle (Kosmická jehla). EMP vypadá, jako by vlálo v pacifickém povětří. Jeho stěny jsou stříbrné a modré, lesknou se a všimnete si jich už z dálky. Jsou tak nápadné, že vedle nich sto sedmdesát metrů vysoká jehla působí málem obyčejně.
Ale stejně se nejlepší pohled na EMP naskytne až tehdy, když se necháte rychlo-zdviží vyvést na špičku rozhledny - ty dvě stavby vlastně k sobě tak nějak patří, protože nám připomínají jednadvacáté století, do kterého za několik týdnů vstoupíme.
Věci Jimiho Hendrixe
EMP si vymyslel Paul Allen, který měl obrovskou sbírku věcí spojených s osobností Jimiho Hendrixe, nejlepšího kytaristy v historii rockové hudby, a nevěděl, co s nimi. Spolu s Jody Pattonovou si řekli, že by nebylo špatné mít něco jako muzeum rokenrolu. Sehnali peníze a oslovili Franka Gehryho. Ten se prý dlouho nerozmýšlel, i když má raději spíš Bacha než Nirvanu. Aby se do tématu stavby "dostal", zašel do obchodu s hudebními nástroji a koupil si několik elektrických kytar. Nehrál na ně, ale rozřezal je na malé kousky a sestavil z nich model EMP, i barevnost téhle divoké budovy je určitě odvozená z odstínů kytar. Rozevlátý plášť EMP je pak z nerezové oceli a hliníku - jde v podstatě o nezničitelné šindele, které jsou k sobě důmyslně připojeny.
Gehry sice skvěle kreslí, ale neváhá využít nejmodernějších technických možností. V případě projektování EMP jako první architekt na světě použil 3D program CATIA, který dosud sloužil jenom k výrobě bojových stíhaček Mirage a dopravních letadel Boeing, dobré zkušenosti s CATIA udělala též automobilka Chrysler.
Výsledek se povedl. Seattle díky angažování Gehryho a velkorysosti Billa Gatese získal atrakci, již si málokdo nechá ujít. A kdo nechá, ten pak lituje.
Tančící dům
K městům, která se mohou pochlubit Gehryho stavbou, patří také Praha. Frank Gehry sem v letech 1994 až 1996 jezdil kvůli Tančícímu domu, jenž se v anketě o českou stavbu století umístil na čtvrté příčce. Tenhle dům najdete na Rašínově nábřeží a jeho dynamická forma, připomínající tančícího muže a ženu, vyvolala hodně ostrých polemik. Kritici jí vyčítali, že jde jenom o nabubřelou exhibici bez úcty k okolní zástavbě a podobně. Uplynuly roky a lidé si nejen že zvykli, mnozí Tančící dům bezmála milují. Ze všech staveb dokončených v české metropoli v devadesátých letech jde o jedinou, která oslovuje svět: turisté si ji píšou do svých cestovních itinerářů jako třeba Pražský hrad.
Ale Frank Gehry Tančící dům nevymýšlel sám - spoluautorem byl Vladimir Milunić (český architekt, pocházející z jugoslávského Záhřebu). Zatímco Milunić byl zvyklý dělat ve dvou, pro Gehryho šlo o první podobnou zkušenost. Ale prý se nehádali a o dvanáct let mladší architekt Milunić byl se spoluprací s hvězdným Gehrym spokojen: "Tenkrát mi Frank řekl," vzpomíná Vladimir Milunić, "že si této úlohy vedle svého vlastního domu v Santa Monice cení nejvíce. A že mu dala strašně zabrat."
99 PANELŮ
Tančící dům se skládá z devětadevadesáti panelů, přičemž každý z nich je originál, protože má specifický tvar, a tudíž i míry. Bez odpovídajícího počítače by jejich projektování asi nebylo zrovna jednoduché.
