Umožnit obyčejným turistům procházku korunami pralesních velikánů spojenou s pozorováním přírody a neskutečnými výhledy do krajiny napadlo kohosi před mnoha lety. Stačilo upevnit mezi stromy bezpečné lávky, jakési nikam nevedoucí visuté mosty. Nejlépe někde ve svahu, aby byl snadný přístup na první z nich.
Vlastní realizace byla však jistě nesmírně náročná. Už jen ta představa - vyšplhat desítky metrů nad zem, vytáhnout tam vše potřebné a s tím obtížně manipulovat... První lávky byly dřevěné, uvázané motouzy z přírodních materiálů ke kmenům stromů. Je jasné, že ve vlhkém klimatu musely být neustále opravovány a vyměňovány a riziko pohybu na nich bylo poměrně vysoké. Jejich zbytky můžeme ještě dnes vidět vedle lávek nových, a na některých místech dokonce dosluhují.
Dnešní lávky, tzv. canopy walkway, které jsme navštívili na dvou místech v Malajsii, jsou většinou vyrobené z lehkých nerezových materiálů a upevněné ocelovými lany. Ovšem "zábradlíčka" extrémně vratkých cestiček jsou stále jen ze slabých sítí, navíc tak nízkých, že vám někde nesahají ani k pasu.
SAFARI NA HOUPAČCE
Na lávky je nejlepší vydat se časně ráno nebo před setměním. V té době je prales nejaktivnější a při troše trpělivosti můžete zblízka pozorovat mnoho zajímavých zvířat. Vysoko nad zemí je domov orangutanů, gibonů a mnohem početnějších makaků, nejrůznějších veverek a poletuch, stejně jako mnohých poloopic. Ovšem mnohem častěji se poštěstí pozorovat některé ojedinělé ptačí druhy. Stačí usadit se na "křižovatce", tedy ochozu kolem některého z kmenů, zapomenout, že pod vámi je hlubina a mezi prkny palcové mezery, a věnovat se pozorování. Ochozy jsou pevně ukotvené, nehýbají se, a tak je z pochopitelných důvodů pořád lepší být na nich než stát uprostřed dvacetimetrové houpačky a riskovat, že se při zvednutí dalekohledu rozkmitá jako ta na pouti.
V RÁJI ZVÍŘAT
Do korun malajských pralesů patří zoborožci. Nejspíš je uvidíte přeletovat, připomínají velká barevná rogala s obřími motory na čumáku - silnými dlouhými zobáky. Jakmile si sednou do větví, zmizí jako predátor ve slavném filmu. Tak dokonale totiž jejich opeření splývá s okolním prostředím.
Při troše štěstí se nad korunami stromů objeví někteří dravci, kterých žije v pralesích požehnaně, ovšem jsou velmi obezřetní. Zato ledňáčci - ty zde můžeme vidět i daleko od vody - se obyčejně moc nebojí. Nejbohatší je pochopitelně svět malých opeřenců. Ovšem orientovat se v něm - i když s kvalitním určovacím atlasem - je nesmírně obtížné. A tak nezbývá než střídat dalekohled s horečnatým listováním knihou a doufat, že alespoň některý ptáček posedí na větvičce u ochozu do té doby, než odhalíte jeho totožnost.
Během dopoledne se na visutých cestách objevují turisté z celého světa. Drobní Japonci i Američané v pestrobarevných košilích, všudypřítomní Ho-lanďané, Australané i mladí dobrodruzi ze západní Evropy. Křičí, výskají vzrušením, sdělují si dojmy, fotografují se na těch nejnesmyslnějších místech.
Všechna zvířata již dávno prchla, a tak nezbývá než odejít. Ale stálo to za to - ještě teď se mi klepou kolena.
KDE NAJDETE CANOPY
Chodníčky v korunách stromů nejsou jen doménou Malajsie (zde stavby organizuje Canopy Biology Program). Vidět a projít je můžete třeba v Belize (Blue Creek Preserve), v Portoriku (El Verde Field Station), v Peru (Amazon Center for Environmental Education and Research ACEER), a dokonce v USA, kde je postavila jedna škola (viz druhý www odkaz), i jinde. Zájemce odkazujeme na tyto stránky http://www.rainforestventures.com/walkway.htm http://www.netspace.org/~eliza/fc.html
