U obrázku stádečka koní pasoucích se na odkryté trávě uprostřed sněhového pole mi Pavel Petržilka z farmy Y v Cunkově u Prčice řekl "Celý rok je necháváme na pastvině. Musí být schopni si najít potravu pod sněhem."
Prohlížím si překrásné fotografie, které za poslední roky tenhle nadšenec pro koně na farmě pořídil. Pasoucí se i skotačící koně na pastvinách, první obsedání, zápřah, skokové závody, každodenní práce na farmě. Pavel mi vypráví, co všechno se dá s huculy provádět. On sám jezdí na velkém norikovi, protože, jak říká, je na hucula moc velký, ale je na tom jen kus pravdy. Spíš mu je jejich huculů líto. Já sám jsem si na nich ovšem několikrát zajezdil a koníci překvapivě neměli s mou vyšší váhou žádné problémy.
Hucul pod lupou
Huculský kůň je zřejmě nejpřímější potomek vymřelého evropského divokého koně tarpana (Equus ferus seu gmelini), žijícího kdysi na horských pastvinách v Karpatech. Právě na tarpanech zřejmě již Dákové bojovali proti Římanům. I když - jak známo - válku prohráli, koně chovat nepřestali. V odlehlých končinách rumunských hor přežívali huculové odděleni od ostatního světa, nesmírně ceněni pro svoje výjimečné vlastnosti - vytrvalost, odolnost, nenáročnost, mimořádný smysl pro stabilitu, dlouhověkost i příchylnost ke stádu. Dodnes jsou přizpůsobeni extrémním horským až vysokohorským podmínkám. Právě tyto vlastnosti jim zajistily nezastupitelné místo v rakousko-uherské armádě, a hlavně v horském zemědělství. S postupující mechanizací však začal koník ztrácet na významu. Spousta huculů také doplatila na běsnění druhé světové války. A tak se stalo, že na počátku sedmdesátých let právě končícího století jich nebylo na světě více než tři sta.
Na některých místech Evropy byly proto zahájeny pokusy o jejich záchranu, zejména na Muráňské planině na východním Slovensku. Bohužel neúspěšně. A tenkrát se skupinka nadšenců ze sdružení přátel přírody TIS, shromážděných kolem předního zoologa Dr. Otakara Leiského, rozhodla k činu na první pohled takřka neuskutečnitelnému. Totiž zachránit huculského koně. Odjela na Muráňskou planinu a vrátila se s několika huculy. Tak byl založen - v roce 1972 - Hucul Club.
Bez nadsázky heroické úsilí několika obětavců mělo úspěch. A to i přes všechny potíže, které tehdejší doba kladla. Zprávy dokonce pronikly za hranice naší země, a tak občas někdo pomohl. Spisovatelka Joy Adamsonová, autorka světoznámého příběhu o lvici Else, která se narodila na Moravě, věnovala klubu honoráře za česká vydání své knihy a část honorářů za natočené filmy, mořský badatel Jacques Yves Cousteau se při své návštěvě Prahy v roce 1992 projel při propagační jízdě městem v kočáře Hucul Clubu a norská premiérka Gro Harlem Brundtlandová se při světové ekologické konferenci v Praze zajímala o hipoterapii na huculských koních.
Zachráněni?
Za téměř tři desítky let obětavé práce se podařilo zvýšit chov z původních posledních tří set na zhruba tisíc jedinců. Je to velký úspěch, zvláště vezmeme-li v úvahu podmínky, ve kterých se i dnes huculové v Čechách chovají. Neboť - jakkoli to zní neuvěřitelně - ve všech zemích, které od nás chov huculů přejaly, stát na jejich chov pravidelně přispívá. Pouze česká zakladatelská organizace, tedy Hucul Club, nedostává od státu žádné pravidelné dotace. A přesto, víceméně zázrakem, ještě žije.
Huculský kůň byl již v roce 1979 zařazen do chráněného genofondu původních a primitivních plemen hospodářských zvířat FAO. V roce 1993 bylo toto plemeno prohlášeno genovou rezervou České republiky. V současné době se na území České republiky chová asi 600 huculských koní, ale z tohoto počtu je zařazeno pouze 118 chovných klisen a 18 plemenných hřebců do genové rezervy.
IDEÁLNÍ PRO HIPOTERAPII
Hipoterapii zahájil Hucul Club v roce 1976 pod odborným dohledem univerzitního prof. MUDr. Karla Lewita, DrSc., vůbec jako první ve střední a východní Evropě. Tuto činnost provozuje a vyučuje dodnes v pražském středisku Zmrzlík i na některých farmách. Hipoterapií lze léčit či napomoci zlepšení zdravotního stavu nemocných při ortopedických a neurologických problémech i duševních poruchách. Kontakt s živým tvorem nahrazuje postiženým jedincům nedostatek styku s ostatními lidmi a zlepšuje adaptabilitu při zařazování do společnosti. Pro svou klidnou povahu, trpělivost a menší vzrůst je huculský kůň ideálním tvorem pro důvěrnější sblížení.
ODKAZY NA STRÁNKY O HUCULECH
Hucul klub: http://www.fam.cz/hucul-club Farma Laka: http://mujweb.cz/www/huculclub/index.htm Ranch /Y Cunkov: http://www.mujweb.cz/www/hucul/ Osobní stránka: http://www.mujweb.cz/sport/mstranecka Ranch M: http://www.equichannel.cz/ranch-m/
NADAČNÍ FOND HUCUL
Na podporu chovu huculů a hipoterapie byla v roce 1993 založena nadace Hucul, dnes Nadační fond HUCUL. Cílem fondu je podpořit chov koní v naší republice. Dále pak podílet se na organizaci vzdělávacích programů, stáží a přednášek vztahujících se k chovu koní. Chcete-li i vy mít svůj podíl na záchraně tohoto unikátního plemene, můžete přispět Nadačnímu fondu HUCUL jakoukoliv částkou (č. účtu 2944657-308/0800, IČO 25191071, kontaktní adresa Mgr. Jiří Vaněk, 9. května 518, 390 02 Tábor, tel. 0361/258127).
