O obrovský skok: změnou letního času na zimní se den rázem zkrátil o celou hodinu. Trošku je mi to líto, hodina světla navíc je znát, za tu dobu se dá stihnout spousta věcí. Ovšem chápu, že ten, kdo musí vstávat ve čtyři ráno, přechod na letní čas nese těžce. Ale to je problém jednoho nebo dvou dnů, než se organismus přizpůsobí. Bojovníci proti letnímu času teď určitě zatínají zuby a hledají nějaký "kámen", který by po mně hodili. Poukazují na psychické problémy, které s sebou přechod na letní čas lidem přináší, na vrozené biologické hodiny člověka, a uvádějí celou řadu dalších důvodů, proč je to špatně.
Nemohu tomu uvěřit. Vždyť ze všech živočichů, co jich jen na světě žije a v minulosti žilo, patří člověk k jedněm z nejpřizpůsobivějších. Právě díky své přizpůsobivosti se stal tím, čím je, odolal obrovským klimatickým změnám minulosti, ovládl všechny biotopy Země včetně těch nejextrémnějších. A najednou mi někdo bude vykládat, že není schopen se přizpůsobit hodinovému posunu v čase... Někdo možná opravdu má se změnou času psychické problémy. Ale ty má nejspíš proto, že je mít chce, síla autosugesce je větší, než si dovedete představit. Začnete-li tedy na změně času hledat jen to špatné, bude vám dělat problémy, pokud si uvědomíte její výhody, za dva dny nebudete vědět, že k nějakému posunu v čase došlo.
Aby i ten zimní čas byl hezký vám přeje
Sdílej
30. října 2000 • 00:00 Vyšlo v ABC 22/2000
