Rododendron (z latinského rodového jména Rhododendron), který má i krásné české jméno pěnišník, zná snad úplně každý. Husté keře se každé jaro doslova obalí množstvím bílých, růžových, fialových nebo žlutých až oranžových květů. Rozmanité barvy květů mohou být výsledkem šlechtitelské práce, existuje totiž obrovské množství nejrůznějších zahradnických kultivarů. Práci šlechtitelům však usnadnila sama příroda, neboť i květy botanických druhů mívají zářivé fialové, růžové nebo žluté zbarvení. Svou okrasnou funkci neztrácejí rododendrony ani po zbytek roku - mají totiž nápadné temně zelené kožovité listy, které si ponechávají i v zimě.
Pěnišníky jsou doma především v horských oblastech, většina jich proto patří k velmi odolným dřevinám, které snášejí i poměrně tuhé zimy. Určité požadavky mají hlavně na půdu, nevyhovuje jim vápnění, daří se jim naopak v půdě mírně kyselé. Vhodnou kyselost půdy snadno zajistíte přídavkem rašelinného substrátu do jámy, kam budete rododendron vysazovat. Protože jde o horské druhy, jsou také náročné na dostatek vláhy a sucho jim může značně uškodit. Z tohoto důvodu je vysazujte spíš na zastíněná místa, která tak rychle nevysychají. Pěnišníky vytvářejí sevřený tvar zcela přirozeně, úprava řezem je proto zbytečná, někdy dokonce škodlivá. Pokud totiž odstraníte konce větviček, odstraníte i vrcholové pupeny a keř příští jaro nevykvete.
Pokud zvolíte pro výsadbu vhodné místo a vysazený keř se ujme, bude okrasou vaší zahrádky po mnoho let, aniž by (kromě výše zmíněné pravidelné zálivky - a to i v zimě, pokud nemrzne) vyžadoval nějakou zvláštní péči.
Sdílej
30. října 2000 • 00:00 Vyšlo v ABC 22/2000
