Život ve velehorách klade na všechny jejich obyvatele nesmírné nároky. Značnou část roku je zem pokryta sněhem, léto je krátké, noci i v něm obyčejně chladné. Není tedy divu, že mnoho horských ptáků včetně dravců je tažných, nebo se alespoň na podzim rozlétávají do nížin, kde mají snazší obživu. Také horští kopytníci scházejí do míst, kde není sněhová či ledová přikrývka souvislá a kde mohou nalézt dostatek potravy, ti drobnější pak zimní odbobí přečkávají v úkrytech ve tvrdém spánku.
Ve světových velehorách, kde můžeme dravce, jako jsou kondoři, běžně spatřit ve výškách nad pět kilometrů, zůstává otázkou, jak se vypořádávají s řídkým vzduchem, a hlavně s náhlými změnami tlaku. Lidé, kteří nejsou zvyklí na pobyt ve velehorách, mívají značné zdravotní problémy, protože množství jejich červených krvinek, na které se váže kyslík, není dostatečné (na rozdíl od domorodců). Je jasné, že vysokohorská zvířata musí být adaptována obdobně jako horalé, či spíše ještě mnohem více, protože jejich fyzická aktivita je daleko vyšší (o ptácích to platí dvojnásob). Vedle přizpůsobení řídkému vzduchu způsobuje zdravotní problémy odlišný atmosférický tlak. I na ten se dá při postupném pohybu vzhůru či dolů zvyknout, ovšem u ptáků se o nějakém postupném zvykání nedá hovořit. Nečiní jim problémy lovit kořist někde v zalesněném údolí a po pár minutách se nechat vzdušnými proudy vynést až k horským štítům o pět kilometrů výše. Každý člověk by měl potíže minimálně se sluchem, lidé se zdravotními problémy i s tlakem krve a krevním oběhem celkově. Tady musíme schopnosti dravých ptáků obdivovat.
Náš (bývalý) král hor
Ve slovenských horách je vyhlášeným pánem nebes orel skalní, kterého při troše štěstí - při putování u našich sousedů - můžete zahlédnout na nebi i vy. Jeho křídla jsou rovná, když bez pohybu krouží ve velké výšce, naráz je ale přitáhne k tělu a jako vržený kámen padá k zemi. Tady uchvátí sysla, někdy dokonce sviště, a vrací se s ním vzhůru. Jindy ho uvidíte, jak sedí na pastvině a něco tam požírá. Zpravidla jde o nějaké uhynulé zvíře, která tvoří významnou část jeho jídelníčku.
Pokud je právě doba hnízdění, pak si to zamíří na nepřístupnou skalní římsu na strmé stěně, kde na kořist čekají mláďata. Orli ovšem nehnízdí jen na skalách, jak by se podle jejich jména mohlo zdát, ale také v starých horských lesích v korunách zelených obrů.
Skalní orli kdysi hnízdili i v Čechách, ovšem neodolali civilizačnímu tlaku, kácení horských lesů, množství turistů i hospodaření na horských loukách. Dnes se k nám tedy jen pravidelně zatoulávají pravděpodobně právě ze Slovenska, hlavně na podzim či na jaře mimo dobu hnízdění. Tehdy je najdete na polích v nížinách i jinde v otevřené krajině.
Alpský krasavec
Pokud je orel skalní vládcem slovenských hor, pak evropským velehorám vládne orlosup bradatý. Přitom osudy tohoto krasavce jsou stále tak nahnuté, že patří k nejohroženějším ptačím druhům a jeho ochraně se věnují specializované týmy odborníků. V rámci jednotného programu reintrodukce (zpětného vysazování zvířat odchovaných v zajetí do přírody) bylo na dvou místech v Alpách (v Rakousku a v Savojských Alpách ve Francii) vysazeno od roku 1986 asi 80 orlosupů, vesměs odchovaných v umělých podmínkách. A výsledky se dostavily. Dnes můžete tyto majestátní dravce pozorovat na řadě míst, hlavně jsou ale hlášeny první úspěšné odchovy, takže je šance, že populace poroste. Problém je ale jinde. Osmdesát, resp. asi šedesát rakouských orlosupů je příliš málo na to, aby se zabránilo vzájemnému křížení příbuzných jedinců (tzv. inbreedingu). To z dlouhodobého hlediska vždy představuje velké nebezpečí. Ale i tento problém se dnes už řeší na odborných pracovištích (zájemce odkazujeme na výše uvedené internetové odresy). Od nás nejblíže můžeme tedy orlosupy vidět v rakouských Alpách. Chce to vždycky trochu štěstí, protože všude se jedná o ptáky vzácné a řídce se vyskytující, pohybující se v rozsáhlém území.
OREL SKALNÍ
(Aquila chrysaetos)
Velikost: Rozpětí až 2 m, váha až 4,5 kg
Výskyt: Obývá celou holarktickou oblast (Evropa, Sibiř, Asie po Koreu a Čínu, Atlas, Severní Amerika po jižní Mexiko). Na Slovensku hnízdí kolem 20 párů
Potrava: Hlavně savci střední velikosti (zajíc, liška, svišť, veverka, kočka, ale i srnče, jehně, kůzle, kamzíče), méně ptáci (špatně létající mláďata kurů, vran). Často se živí uhynulými zvířaty
ORLOSUP BRADATÝ
(Gypaetus barbatus)
Velikost: Rozpětí až 2,5 m, váha až 8,5 kg
Výskyt: Vysokohorské oblasti Evropy (Pyreneje, Iberské pohoří, Sardinie, Korsika a Sicílie, jih Balkánského poloostrova, Kréta, Kavkaz, nově úspěšně vysazován v Alpách), Asie (Malá Asie a dále pás hor po Altaj), Afrika (Atlas, vrchy Etiopie, Dračí hory)
Potrava: Převážně mršiny velkých zvířat
