Lanovka na Sněžku oslavila v červnu loňského roku 50 let své existence. Je to tedy "dáma" v nejlepších letech a pomalu se chystá odejít na zasloužený odpočinek. O tom, že její provoz bude z bezpečnostních důvodů nutné dříve či později ukončit, není sporu. Problém však je, jak ji nahradit a zda ji vůbec nahradit.
Zastupitelstva místních obcí, především pak Pece pod Sněžkou, samozřejmě plánují její rekonstrukci. Lanovka totiž představuje pro obec značný zdroj příjmů: turista, který nechce šlapat pěšky na náš nejvyšší vrchol a nechá se vyvézt lanovkou, zaplatí stovku, ten, který se rozhodne použít stejný dopravní prostředek i na cestu dolů, dvojnásobek. Za celý rok tak může lanovka "vydělat" svým majitelům (což je právě obec Pec pod Sněžkou) několik milionů korun.
Z ekonomického hlediska by se tedy dalo říct, že se investice vložené do stavby nové lanovky bohatě vyplatí. Nová lanovka by měla mnohem větší kapacitu - vyvezla by na vrchol daleko víc návštěvníků (400 osob za hodinu), než kolik jich zvládne stará. Navíc by mohla jezdit celoročně, což se o té současné říct nedá; jsou dny, např. při nepříznivém počasí, kdy musí svůj provoz přerušit.
Peníze nejsou všechno
Sněžka ovšem není jen tak ledajaký kopec, je to naše nejvyšší hora (měří 1602 m) a je součástí Krkonošského národního parku, v němž má navíc zcela jedinečný význam. A není to jen pro její výšku. Vrchol Sněžky je totiž malý kousek nefalšované Arktidy uprostřed mírného pásma Evropy. Stavbu lanovky proto nelze hodnotit pouze z hlediska ekonomického, ale také z hlediska zachování této jedinečné lokality. Do plánů obce proto mají právo mluvit i ochránci přírody a správa Krkonošského národního parku. A ti jsou přesvědčeni, že lanovka na Sněžku nepatří, že už samotná stavba nenapravitelně poškodí nejen vrchol, ale i úbočí Sněžky. A že tuto ztrátu nevyváží žádný ekonomický zisk...
Jejich obavy jsou oprávněné. Jak vypadá velké staveniště, ví každý - a právě v ně by se měly proměnit vrcholové (tedy ty nejcennější) partie Sněžky. Stavi-telé sice budou veškerý stavební materiál nutný pro výstavbu horní zastávky dopravovat na vrchol helikoptérou, ale samotný stavební ruch příliš omezit nelze. Následná zvýšená návštěvnost Sněžky pak bude znamenat množství odpadu, který bude znečišťovat nejen vlastní vrchol, ale i níže položené svahy, k tomu je nutné připočítat nové lidmi vyšlapané cestičky, podupanou vrcholovou plošinu (možná i celé svahy) a řadu dalších negativních dopadů. Mnohdy jde o vlivy a nenapravitelné škody, které jsou schopni odhadnout a pojmenovat jen skuteční odborníci.
Co na té Sněžce vidí
Každý, kdo Sněžku někdy spatřil, už na ni nikdy nezapomene a pozná ji na první pohled. Není v tom žádné magické kouzlo hory - Sněžka má tak charakteristický vzhled, že ji nelze připodobnit k žádnému jinému kopci u nás. Dávné ledovce působící ze tří stran ji společně s vodou a mrazovou erozí vymodelovaly do tvaru trojbokého jehlanu, kterému odborníci říkají karling. Ledovce tu zanechaly i kamenné terasy, jaké se nalézají jen ve Skandinávii nebo na Urale.
Samotná výška hory pak formovala rostlinná společenstva - vrchol Sněžky leží nad hranicí lesa, v alpínském stupni, vznikl zde proto ostrůvek severské tundry s rostlinami, které jinde v naší republice nerostou. Pouze na vrcholu Sněžky objevíte několik druhů severských lišejníků, rozrazil chudobkolistý (Veronica bellidioides), smetanku načernalou (Taraxacum alpestre), patnáct druhů endemických (tzn., že jinde je nenajdete) vysokohorských jestřábníků (skupina Hieracium), sítinu trojklanou (Juncus trifidus) nebo biku klasnatou (Luzula spicata).
Na typickou alpínskou a tundrovou vegetaci je vázán i severský hmyz (např. brouk kvapník bloudivý - Amara erratica), pavoukovci (slíďák ostnonohý - Acantholycosa norvegica ssp. sudetica) a další představitelé severské fauny, kteří vesměs patří mezi tzv. glaciální relikty - tedy druhy, které se u nás dochovaly od posledního zalednění.
Existuje řešení?
Spor o lanovku na Sněžku se táhne už mnoho let, ale o jeho řešení má každá strana své vlastní představy. Zastánci lanovky tvrdí, že tato stavba je ekologická: návštěvníci se nebudou pohybovat přímo po cestách (i necestách) vedoucích rezervací, lanovka je vyveze přímo na vrchol, aniž by ničili a znečišťovali přírodu. Odpůrci lanovky se zase naopak děsí nadměrného zatížení vlastního vrcholu, který je právě tou nejcennější částí celé hory - vždyť nová lanovka se má stavět právě proto, aby návštěvníků dostala na vrchol co nejvíc (a obce z nich měly co nejvíc peněz). Navíc lze předpokládat, že mnozí pojedou jen nahoru, zatímco dolů se vydají po svých...
Navrhují proto kompromis - zrekonstruovat pouze spodní část lanovky vedoucí na Růžovou horu nebo blízké Růžohorky a horní úsek lanové dráhy na vrchol Sněžky ponechat na dožití. Růžohorky jsou navíc ideálním východiskem pro řadu výletů včetně výšlapu na Sněžku, kam se však - jak doufají - vydá jen omezený počet návštěvníků. Obce přitom nebudou nijak ošizené, neboť je více než pravděpodobné, že i lanovka končící na Růžové hoře nebo Růžohorkách bude sypat penízky do obecní kasy ve více než dostatečném množství. A nejcennější část Krkonoš (současně i jedna z nejcennějších v celé naší republice) bude zachráněna...
VZÁCNÍ ZPĚVÁČCI
Nejen rostliny a bezobratlí patří k nejcennějším vzácnostem Sněžky. V alpínském stupni Krkonoš, a tedy především na Sněžce, žijí dva druhy typických horských pěvců - pěvuška podhorní (Prunella collaris) a linduška horská (Anthus spinoletta). Oba druhy jsou zařazené v Červené knize kriticky ohrožených druhů živočichů naší republiky, ohrožení se týká zejména pěvušek, jichž v celých Krkonoších hnízdí jen 15 až 20 párů. Stavba lanovky by tento počet ještě snížila a naopak zvýšila pravděpodobnost jejich definitivního vyhubení u nás.
SNĚŽKA CHRÁMEM BOŽÍM
První stavbu na našem nejvyšším vrcholu nechal v roce 1664 vybudovat hrabě Schaffgotsch. Byla jí kaple sv. Vavřince, ve které se konalo pět bohoslužeb za rok. Ty, ač hojně navštěvovány, ještě nepředstavovaly žádné nadměrné zatížení nevelké vrcholové části Sněžky. O dvě stě let později však přichází do módy pobyt v přírodě a z kaple se stává hospoda. K ní se v roce 1850 připojuje Slezská bouda, následují další stavby - bouda na české straně, meteorologická stanice... Destrukce tundry v srdci Evropy započala a dodnes je v plném proudu. Zda bude dokonána, je v rukách lidských, nikoliv božích.
