Když jsem dostal na stůl nejnovější hokej od EA Sports, začal jsem jinak než minule. Nejprve jsem si prohlédl nastavení a zařadil se okamžitě na místo brankáře české reprezentace. Přestože nemám s vlasy problém, na hlavě jsem si nechal holinu a na záda hrdě umístil své jméno. Ještě přehodit hokejku do pravého gardu, protáhnout se a jedem. Soupeře jsem si vybral z nejtěžších, mužstvo Pittsburg Penguins. Možná namítnete, že tato dvě mužstva se spolu nikdy nestřetnou, ovšem proč to nezkusit v počítači. To jsem ještě netušil, že proti sobě nastoupí vlastně totožné první pětky, že budu bojovat proti svým dvojníkům. A navíc..., tučňáci mi začali sázet gól za gólem, ač jsem dělal (v rámci možností) v bráně divy. A ti mí útočníci, to byla fakt bída. Ploužili se po ledě jak mátohy.
"Zkus znova nastavení," poradilo mi mé druhé já. A tak jsem se do tohoto menu vrátil a detailně si prostudoval jeho obsah. Hodně vysoko jsem posunul jak rychlost hry našeho mužstva (dobu zrychlení, únavu, zrychlení v procentech), tak nastavení odolnosti hráčů (agresivitu, zranění, sílu úderu, vzpamatování z pádu, blokování střel), nastavení puku (jeho tvrdost, tření, dorážky), pořádně jsem přidal i sobě na brankářském postu, na což jsem na začátku zapomněl. Do druhé třetiny nastoupilo na naší straně jiné mužstvo. Moji hráči svištěli po ledě jako blázni, přihrávky jsem skoro nestačil sledovat, každou rvačku jsem s přehledem vyhrál a těch bodyčeků či sražení protihráče bylo nepočítaně. Během pěti minut jsem vyrovnal a do sirény přidal neschopnému soupeři další tři góly.
Co bude dál?
Jestliže jsem při recenzi NHL 2000 psal, jak skvělá je to hra, pak dnes už nevím, jaká slova použít. Aby mně totiž něco zbylo na další roky. Zpočátku jsem se obával, že hra bude jen stejně dobrá, ale výsledek předčil mé očekávání. Zcela patrný posun odhalí každý v samotné grafice. Hráči, hřiště, diváci, to vše je ještě realističtější, vlastní hra se opět přiblížila televiznímu přenosu ze skutečného hokejového utkání. Špičková je obličejová mimika, hráči se skutečně vztekají, radují a diví. Značný posun jsem nalezl v mezihře, při střídání, vhazování, po vstřelených a obdržených gólech, při vylučování i nezbytných bitkách atd.
Podívejme se ale i na to, jaká je hratelnost, protože ta bude pro úspěch hry přes všechna zlepšení o kolo zásadní. Jak jsem uvedl v úvodu, když si to dobře nastavíte, soupeř nemá šanci, ale je to nuda. Mnohem napínavější souboj nastane, když váš soupeř - počítač - toho umí stejně jako vy (nebo jen nepatrně méně). Pak nepadne třicet gólů za zápas, ale třeba jen deset, což je mnohem bližší skutečnosti. Tady bych programátorům vytkl jedinou věc - když podniknu skvělý útok plný kombinací s téměř prázdnou brankou na závěr, brankář obyčejně puk zázračně vyrazí. O chvilku později ale překvapivě hráči jásají, brankář zpytuje svědomí a vy ani nezaznamenáte, jak se to vlastně stalo. Žádná střela, žádný blafák, prostě nepodařená přihrávka, nahozený puk a gól.
Vlastní hratelnost se tedy posunula kupředu výrazně a právě tady bych viděl největší přednost NHL 2001. Možná se někdo zeptá, zda to všechno stojí za investici do nekonečné série s názvem NHL. Pokud žadné NHL nemáte, není o čem diskutovat, hra je famózní. Pokud máte minulé vydání a hra vás stále baví, budete se muset rozhodnout sami. Mě osobně mrzí, že jsem po pár dnech NHL 2001 musel vrátit.
NĚKTERÉ ZMĚNY PROTI NHL 2000
- hra více odpovídá skutečnosti
- rozšířená nabídka nastavení obtížnosti
- hvězdy hrají lépe než průměrní hráči
- zajímavější herní situace
- realističtější a věrnější mimika, pohyb, zákroky, střelba i mezihra
- bohatší český komentář
- vytvoření nových hráčů a týmu s vlastními dresy a znakem
