Dnešní téma čísla jsou lanovky. I když patří k vůbec nejbezpečnějším dopravním prostředkům, neměl jsem nikdy ke kabinkám visícím na laně moc velkou důvěru. Když jsme toto téma začali chystat, netušil jsem, že ještě než vyjde, vyzkouším si jízdu horskou visutou lanovkou na vlastní kůži. Měla mě vyvést na nejvyšší horu Španělska, sopku Pico del Teide na ostrově Tenerife, která mě děsila už svou výškou 3718 m n. m.
Do kabinky jsem nastoupil spolu s hloučkem mladých Američanů, z nichž jeden bavil svými duchaplnými vtípky ostatní. Vestoje jsme čekali na odjezd. Moje nedůvěra k lanovce rostla a bylo to na mě asi znát, protože vůdce amerických výrostků si mě vybral jako terč své zábavy. Měl jsem na sobě tričko se znakem komiksového hrdiny Supermana a hamburgrožrout exceloval, že až budeme s lanovkou padat, tak já coby Superman celou situaci zachráním.
Konečně jsme vyjeli. Kabinka se vyhoupla nad vrásčité pole ztuhlé lávy a kolem nás se rozprostřel nádherný pohled na národní park Las Caňadas. V němém úžasu jsem hleděl do údolí. I Američané zmlkli. Všichni až na jednoho hleděli na krásu sopečného kraje. Tím jediným byl právě onen bavič, který bledý jako stěna provrtával pohledem podlahu kabinky a při každém zhoupnutí sváděl nelítostný boj se svými vnitřnostmi.
Kabinku jsem zachraňovat nemusel, jízda lanovkou není o nic nepříjemnější než jízda tramvají. Nepodal jsem ani žádný nadlidský výkon, přesto jsem si v té chvíli připadal jako Superman.
Sdílej
13. listopadu 2000 • 00:00 Vyšlo v ABC 23/2000
