Milá Marie,
pokaždé, když čtu nějaký dopis podobný tomu tvému, vzpomenu si na své babičky - jednu i druhou. Obě byly báječné, jezdila jsem za nimi každý víkend a na letní prázdniny jsem se k nim - nejdřív k jedné a pak k druhé - vždycky přestěhovala. Některé moje kamarádky ale takové babičky neměly. Třeba jedna z nich se s tou svou skoro nevídala, protože babička si na ni nikdy neudělala čas - buď měla moc práce, nebo se jí to nehodilo. Kamarádku to mrzelo, přála si babičku, se kterou by si mohla povídat a trávit s ní třeba prázdniny.
Ty jsi, Marie, zase v trošku jiné situaci. Babička se ti věnuje tolik, až je ti to nepříjemné. Zkus se na to začít dívat z jiného pohledu. Promysli si, co by ses od ní mohla všechno naučit, a až k Vám přijede na Vánoce, sama ji popros o radu či o pomoc. Babička totiž určitě umí spoustu užitečných věcí a co se od ní naučíš, to ti nikdo nevezme. Nebo si s ní jenom povídej, vyptávej se jí, jaké to bylo, když byla v tvém věku, co měla ráda, kam chodila, co ji bavilo. A jací byli její rodiče a prarodiče, to ti také s radostí bude vyprávět.
Někdy stačí podívat se na druhého člověka z jiného pohledu, změnit k němu přístup a všechno se pohne k lepšímu.
Sdílej
13. listopadu 2000 • 00:00 Vyšlo v ABC 23/2000
Ahoj Bibi,
rozhodla jsem se, že ti napíšu, protože si myslím, že podobný problém jako já mají třeba i ostatní holky (a možná i kluci), a proto bys mohla vlastně poradit i jim.
Všechno to souvisí s naší rodinou a s vánočním obdobím. Každý rok k nám pravidelně jezdí na celé Vánoce moje babička. Mám ji ráda, není zlá, to rozhodně ne. Ale jakmile vstoupí do dveří, obrátí náš život naruby. Byla by nejradši, aby všechno bylo podle ní. Nutí mě, abych si v pokojíčku přerovnala věci podle ní, abych si oblečení skládala podle ní, abych chodila spát a vstávala také podle ní. Říkala jsem to rodičům, ale ti se jenom zasmáli. Bibi, poraď mi, prosím. Nechci se s babičkou hádat, ale tohle mi opravdu vadí.
Marie, 13 let
